Anyberry

Čtvrtek 2. července 2026

Budím tak 5:40. Vstávám v 6:40. Vyspal jsem se dobře! Pocitově, i podle hodinek!

Pár minut po sedmé si dám 30 min jógu na Pelotonu. V 8 je snídaně. Je celkem dobrá. Sice není šunka, ani sýr. Ale slečna mi udělala míchaná vejce a opečenou slaninu! To je to palivo, co potřebuju! Dávám si i jogurt a nějaké sladké pečivo a kiwi. A taky džus a dva čaje. A s sebou si dělám dva sendviče pouze s máslem.

Balím se a vyrážím v 9:05. Zkusím se stavit do obchůdku. Včera jsem to zkoušel 3x a nic. A ejhle, je otevřeno! Všechno je dost drahé, ale furt lepší než kupovat věci na chatách. Beru nějaké sušenky a kus pizzy a banán. Platím 19 eur. Možná jsem toho koupil až příliš. Ale snad je to ok. 

Dojdu na kraj vesnice a napojím se na hlavní trail. Teda spíš než vesnice je to lyžařský rezort. Fakt tu nic moc kromě hotelů není. 

Začíná stoupání. Bude to hned zkraje asi 600 m a pak ještě nějaké vlnky. Jde mi to celkem dobře. Je dnes krásně. Dokud jsem ve stínu, tak je chládek. Na slunku už je teplo, ale žádná hrůza.

Do prvního sedla – Passo di Porcile (2290 m) – dorazím v 10:53. Charakter trailu už je rozhodně jiný než předchozí dny. Je to tu víc travnaté a stezka není většinou tak strmá. A taky už častěji vidím dole nějakou civilizaci. Ale je to pořád hezké.

Do sedla Passo di Tartano (2108 m) dorazím v 11:28. Odtud vystoupím na hřebínek. Na vrcholu Cima di Lemma orientale (2345 m) jsem o půl hodiny později. Takže je poledne a já mám skoro 1000 výškových metrů za sebou. To není špatné vzhledem k tomu pozdnímu startu! Mimochodem, pořád jsem ještě nedělal pauzu na jídlo. Tak dobrá byla ta snídaně! Až když sestoupím trochu níž, tak konečně svačím. 

Pokračuju dál. Stezka se pořád různě vlní, jak traverzuju pohoří. 

Když je 14:20, tak na rozcestí píšou, že na chatu Benigni je to ještě 4:40. To bych tam došel těsně na večeři (ta bývá v 7). Snad trochu času stáhnu.

Ve 14:45 dojdu do silničního sedla Passo San Marco (1992 m). Je tu domek a prodávají sýry. Kus kozího kupuju. A colu. Rychle posvačím a pokračuju dál. Cítím trochu časový pres. 

Teď prve klesnu k chatě San Marco. Pak ještě kousek níž a pak následuje v několika vlnkách stoupání 400 m až do sedla Salmurano (2017 m). Stezka je celkem fajn. A naštěstí mám pořád dost energie. Ale už je toho dnes celkem dost. 

V sedle jsem v 17:10. Píšou, že do chaty ještě 35 minut. Teď už zbývá jen takový travers, pak brutální stoupání žlabem a závěrečné stoupání až k chatě. Jsem u ní v 17:40. Tak jsem nakonec stáhl hodinu a 20 minut! Ještě že tak!

Chata je to celkem malá. Je tu jen jeden velký pokoj na spaní. Je tu nějaká rodinka a pak takovej podivnej týpek, možná autista. 

Jdu se vykoupat do jezírka. Sprcha na chatě je stejně jen studená a je to voda z toho jezera. Voda je kupodivu celkem teplá. A já jsem navíc ještě rozehřátej. 

Pak přeperu oblečení a dám ven sušit. Pak jdu řešit mobil. Ale signál chytám jen edge. Tak aspoň udělám výběr fotek a píšu blog. 

Teď je 19:08 a už tu sedíme a čekáme na večeři!

Večeře byla dobrá. Těstoviny s ragú. A jako druhý chod polenta se sýrem, nějakým mletým masem a zelenými fazolemi. A jako moučník něco jako perník. K jídlu jsem si dal 1/4 l červeného vína. 

Po večeři se jdu podívat ven, jak se suší moje oblečení. Je už trochu chladno. Hodila by se péřovka. Ale výhledy takto večer jsou famózní. Taky lovím trochu signál. 

Pak se přesunu do pokoje a tam nějaký slabý signál je taky. Pomalu se připravím ke spaní a kouknu na jeden díl Vraždi všímavě. 

Zalehnu asi v 10. Akorát je tu dost horko. Ležím volně na posteli a spacák leží vedle mě. 

27 km, stoupání 2387 m. Celkem 111 km.