Anyberry

Sobota 4. července 2026

Budík mi zvoní v 5:50. Chvíli nad tím přemýšlím, jestli teda pojedu domů, anebo budu pokračovat dál. Kašlu na to, zůstanu ležet v posteli a v 8 půjdu na snídani. Nenechám si přece ujít jídlo!

Snídaně je super! Samé dobré věci!

Balím a po deváté vyrážím pěšky 2 km do vesnice Taceno, odkud mi v 9:45 jede bus do města Bellano u jezera Como, odkud pojedu vlakem na sever do Colico a Novate Mezzola, kde začíná stezka Sentiero Roma. 

V baru kupuju lístek na bus. Cesta trvá asi půl hodiny. Když začneme sjíždět do města, tak je najednou šílená zácpa. Vystoupím na první zastávce a zbytek jdu pěšky. 

V 10:26 dojdu dolů k přejezdu. Úplně mi není jasné, co se děje, ale přejezd je zavřený a je tu policista, co to hlídá. Vidím nějaké cyklisty přejít, tak se zeptám jestli můžu taky a prý ok. Jdu nakoupit do supermarketu. Nakupuju spoustu věcí, ale snad jsem to nepřehnal. 

Pak se jdu podívat na chvíli k jezeru. Je tu veřejná pláž. Na chvíli mě napadne, jestli tu nemám na hodinu zůstat a jet až dalším vlakem. Ale ne, pojedu v 11:30. 

Vlak jede nakonec trochu později, tak mám obavu, abych stihnul spoj v Colico, ale naštěstí je to ok. 

Vystupuju v Novate Mezzola asi ve 12:10. Je pěknej hic! Přebaluju věci a vyrážím vzhůru. Prve vesničkou, až dojdu k rozcestí a parkovišti. Je 12:41. Zkoušel jsem dříve volat na jednu chatu, ale nedovolal se. A teď tu na tabuli vidím, že je zavřená. Budu směrovat na chatu o kus dál. Asi 13 km a 1100 m stoupání. Volám tam. Prý mají plno, ale večeři bych tam mít mohl. A kdo ví, třeba se nakonec uvolní i lůžko. 

Začátek jsou dost prudké schody. Na slunku je fakt mega hic. Potím se jako prase. Ale metry utíkají. Po chvíli mám hezký pohled zpět na jezero Lago di Mezzola a taky Lago di Como o kus dál. 

Pár minut před druhou dojdu do vesničky Codera (825 m). Je to další vesnička, kam se nedá dojet autem. A tentokrát ani na motorce. 

V místní chatě si dám na oběd noky a kaštanové pivo. Pochutnám si. 

O půl třetí pokračuju dál. Teď už cesta není tolik strmá, ale je to štěrková cesta z většiny na slunku. Takže nic moc. Ale celkově je to tu pěkné. Údolí řeky Cadera. 

K chatě dojdu ve 4. Je tu dost lidí a různě posedávají na trávě. Dozvím se, kde je potok – o kus dál v lese. Jdu se tam umýt. Není to úplně komfortní. Voda je mělká a je tu hrozně moc otravných much. Ale umyju se. 

Jdu zpět k chatě a zrovna sem přišel polský pár, tak se s nima dám do řeči. Rafal a Karolina. Jsou ve stejné situaci jako já. Nemají rezervaci a jsou připraveni kdyžtak spát venku. Mají i stan. 

Kecáme a čekáme na večeři. Já mezitím přeperu oblečení a dám sušit. A pak se dozvíme, že se uvolnila nějaká místa, takže můžeme spát uvnitř!

Čekání na večeři je nekonečné! Ale nakonec to přijde. Jsou prve těstoviny a pak polenta s masem. Chudák Karolina není fanoušek polenty. Bude si muset zvykat, je to tady skoro furt. 

Jako moučník dostaneme nějaký koláč. Po večeři jdeme ven a chvíli se protahujeme a cvičíme. Jsou tu všichni. Děti hrají fotbal. Borci na rozlučce se svobodou pokuřují marihuanu. 

Před desátou jdeme spát. 

12 km, stoupání 1199 m. Celkem 153 km.