Anyberry

Úterý 7. července 2026

Vstávám 6:45, pár minut před sedmou jdu na snídani a zjišťuji, že jídelna je zamčená! Přesně v 7 ji borec odemče. Takže jsem první! Kupodivu je dneska snídaně lepší než na ostatních chatách. Je jogurt a müsli a džus. A čaje si z várnice můžu vzít kolik chci. Ale věci na chleba jsou na příděl – 2 marmeládičky, jedna nutella, jedno máslíčko. A místo chleba suchary, ale můžu si jich vzít, kolik chci. 

Bavím se s britskou rodinkou, co snídá vedle mě. Jdou opačným směrem a včera přišli z údolí. Docela by mě zajímalo, co na to budou říkat. Je ta stezka fakt náročná. 

Platím. Polopenze pro členy stojí 60 eur, to je drahota! A k tomu 4 eura za sprchu – to mi teda mohli říct předem. 

Vyrážím v 7:45. Čeká mě poslední sedlo na stezce. Je to jen 400 m, ale je to celkem nekonečné. A na konci nechybí pasáž s řetězy. Mám pocit, že mi to jde dost pomalu. 

V sedle jsem v 8:40. Bude druhá strana snazší jako obvykle? No, řetězy tu nejsou, ale jsou to samé šutry a je to náročné. Ale asi v 9:22 se dostanu na celkem normální cestičku a je tu tráva! Nemůžu tomu uvěřit! Postup je hned radostnější a rychlejší!

Sejdu až na dno k potoku a pak jdu podél něj. Pasou se tu krávy. Trochu mi brání v průchodu. 

V 10:07 dojdu k rozcestí a o dvě minuty později jsem u chaty Bosio. Objednám si sendvič se slaninou a sýrem. Je to mňam s stojí to 5 eur. 

Pokračuju dál. Čeká mě klesání 350 m. Prve po cestě pro terénní auta a pak po krásné pěšince lesem. Po cestě potkám několik osad s krásnými kamennými chatkami. U jedné takové začínám stoupat. Až do sedla Ventina (2676 m) to bude 900 m. Jak jsem nízko, tak je tu pěkný hic. Nebo jako zas tak hrozný to není, ale na sluníčku a v bezvětří a při stoupání je mi dost horko. 

Prve je to takový travers a pak se ocitnu v kuloáru plném šutrů. Tudy začnu stoupat přímo nahoru. Cesta je místy celkem dobrá a místy je to skákání ze šutru na šutr. Je to náročné.

Ve 13:15 dojdu k ledovcovému jezírku. Dávám pauzu a dokonce se koupu. Voda je dost studená. 

Zbývá mi přesně 300 m do sedla. Jde to pomalu. Terén je náročný. Sotva se ploužím. 

V sedle jsem ve 14:22. Takže jsem jen asi o 20 minut překonal časový odhad na značkách. Měl jsem delší pauzu u jezírka, ale i tak nic moc. Ovšem sestup mi to vynahradí. K chatě to má být 1:40. První prudká pasáž je tak 450 výškových metrů. Je to malá cestička se strmostí na hraně. Konečně jednou můžu valit dolů mega rychle. Většinu času mám vertikální rychlost přes 1500 m/hod. Dole je krátký sněhový úsek. Pak už je sklon mírnější. Jdu po takovém hřebínku a pode mnou teče ledovcová řeka. 

Pak se ocitnu dole v řečišti a už je to jen pár minut k chatě Ventina. Jsem u ní v 15:15. Takže mi to ze sedla trvalo ani ne hodinu. 

Objednám si těstoviny s ragú. Zasytím se, ale teda na to, že si naúčtovali couvert 2,50 eur, tak jsem nedostal ani pečivo, a ani parmezán. 

Konzultuju s chatařem, kam dnes dojdu. Že možná na chatu Longoni. Ale prve dojdu dolů do vesnice Chiareggio a tam je pár hotelů a třeba nějaký bude za rozumnou cenu. Na bookingu je jen jeden a ten stojí 120 eur.

Pokračuju dál. Do vesnice je to jen asi 3 km a možná 350 výškových metrů sešup dolů. Je to snadná cesta. 

U kostela jsem v 16:10. Hned o kus vedle jsou dva hotely. Jdu se zeptat do prvního. Pokoj se snídaní za 70 eur. Beru. I když si pak říkám, že to je vlastně taky celkem dost. Ale oproti 120 to znělo jako láce!

Naproti hotelu je obchůdek s potravinami. Super, později si tam nakoupím. 

Ubytuju se, dám sprchu, přeperu oblečení a dám sušit na šňůry za hotelem. Řeším internety a pak je 6 hodin. Měl jsem pozdní oběd, tak místo restaurace si na večeři kupuju nějaké dobroty v obchůdku. Sušená slanina, sýr, pečivo, cherry rajčata a pivo. Sním si to na trávě za hotelem. 

Spát jdu někdy před desátou.

Dnes těch metrů nebylo tolik, ale nějak mě to celkem zmohlo. Terén byl opět náročný. 

22 km, stoupání 1510 m. Celkem 213 km.