Anyberry

Středa 8. července 2026

Snídaně je v 7:30. Vstávám kolem sedmé. Snídaně je bomba. Samé dobré věci včetně míchaných vajíček a šunky, ze které si udělám sendvič na později. 

Vyrážím v 8:26. Prve mě čeká výstup přes 800 m na chatu Longoni. Takto po ránu mi to jde pěkně. Prve je to hezká cestička lesem a pak se krajina začne otevírat. Pak se dostanu na takovou plošinu, kde jsou krásné výhledy. Odtud už zbývá jen asi 100 výškových metrů. Potkávám dvě skupinky starších turistů. 

U chaty jsem v 10:11. Jsem pořád sytý od snídaně, tak se ani nezastavuju a pokračuju dál. Mám na výběr dvě možnosti – cestu vrchem, nebo spodem. Volím tu spodní. Ona i tak zůstává celkem vysoko v horách, kolem 2000 m. Prve klesnu 140 m ke štěrkové cestě. Míjím skalku, na které hnízdí nějací ptáci a dělají na mě nálety. Prý mě jen chtějí zahnat dál od hnízda. Jak se vzdálím, tak přestanou. 

Pak kousek stoupám po štěrku a pak je prve chvíli sestup a pak začne náročný travers skrz terén, který je kombinací zelené vegetace a šutrů. 

V 11:57 dojdu k místu, kde má být podle mapy bivak. Je čas na svačinu. Nakouknu do kamenného přístřešku a slyším zvuky a vzápětí z něj začnou vycházet osli! Asi si myslí, že ode mě něco dostanou. No, takže pokračuju ještě kus a pak konečně svačím. 

Po sváči mě čeká sestup 300 m k jezeru Palù. Dojdu kousek nad jezero na rozcestí. K chatě je to zacházka 300 m a 40 m výškových. Sice jsem před chvílí svačil, ale další jídlo mi jen prospěje. 

Ve 13 hod jsem u chaty – Rifugio Lago Palù. Vypadá to spíš jak výletní restaurace. Sedám si na zahrádku. Obsluha trochu vázne, ale nakonec se dočkám. Dávám si těstoviny s ragú. A malé pivo. Než dorazilo jídlo, uběhlo půl hodiny. 

Tak 13:45 pokračuju dál. Musím nastoupat 250 m. To není moc, ale najednou mi to nějak nejde a hodně se potím. Jestli je to tím pivem? Je taky dusno. 

Pak následuje klesání 350 m po sjezdovce. To je nic moc, ale aspoň to jde rychle. Pak odbočím na krásnou kvalitní stezku lesem, která se jen mírně vlní. 

Dojdu na rozcestí. Rozhoduju se jít nejkratší cestou k přehradě Lago Campo Moro. Je tam chata Zoia. Je to už jen asi 200 m stoupání, většina po štěrkové cestě. Jsem už fakt nějakej zmoženej. 

U chaty Zoia jsem v 16:09. Vypadá luxusně a klidně bych tu mohl zůstat. Ale je ještě trochu brzo končit a o 250 m výš je další menší chata. A aspoň si ušetřím nějaké metry zítra – chtěl bych dojít do města Tirano. 

Dal jsem si svačinu a vypil jsem snad litr vody a myslím, že to pomohlo. Pro jistotu volám na tu chatu. Angličtina prý ne. Tak říkám: Una persona oggi. Arrivo. Una ora. Slyším si si. Hurá. 

Stoupám vzhůru. Hodně se tu leze. Procházím přímo pod skálou, kde jsou nýty a vyznačené cesty. 

Pak se dostanu na nějaký alpe. Je tu pár domů a z dálky vidím stádo koz. Odtud už je to jen kousek. 

Chata Cristina je uprostřed takové osady starých kamenných chatek. Jsem tu v 17:27. Je to hezké travnaté místo na planině pod skalnatým hřebenem hor. 

Ubytuju se, dostanu vlastní pokoj. Myslel jsem, že tato chata bude taková spíš rustikální, ale kupodivu je hezky opravená. A dokonce je tu slušný signál. Pár borců je přede mnou ve frontě na sprchu a mám obavu, že vychladnu a studená sprcha už bude horší. Sice jsem dostal žeton na teplou sprchu, ale stojí 3 nebo 4 eura, tak bych mohl ušetřit. Voda je nakonec příjemně vlažná!

Pak se jdu projít ven ke kapličce. Sedím venku a řeším internety. Pak je mi trochu chladno, tak jdu na pokoj a píšu blog a najednou je 19:30 – čas na večeři. 

Zvolil jsem si polévku a jako druhý chod krůtí maso. Je to dobré. K tomu mám pečivo a na polévku parmezán. Maso je pouze s vařenou mrkví. Docela to vítám. Pečivo mi stačí a rád si dám pauzu od polenty. A k tomu dostanu džbán vody. 

Jako dezert si dám kávový mousse. Je to trochu tuhé, ale dá se. 

Teď je 20:00 a mám hotovo s jídlem i blogem! Snídani jsem objednal na 7 hod. 

26 km, stoupání 2007 m. Celkem 239 km.