Anyberry

Středa 1. července 2026

Lavice v bivaku vypadaly měkce, takže jsem nepoužil nafukovačku, ale nakonec jsou celkem tvrdé. Ale dá se to. Dost jsem přes noc vzhůru, ale i tak se celkem vyspím.

Vstáváme tak 6:15. Giacomo se se mnou dělí o čaj. Je mi trochu blbý si od něj brát věci, když jsem se vědomě rozhodl s sebou vzít minimum věcí (a on má všechno), ale zdá se, že mu to nevadí a fakt se rád podělí.

Vyrážím pár minut po sedmé. Dnes má po poledni hodně pršet. Proto jsem si včera zarezervoval ubytování v lyžařském středisku Foppolo, kam to má být 17 km a jen 900 m nahoru (a asi 1500 m dolů). Snad tam dojdu dřív, než začne pršet.

Prve mě čeká zbylých 250 m do sedla Passo di Valsecca (2496 m). Jde mi to celkem dobře. Po cestě potkám dost kamzíků. Nebojí se být blízko mě.

V sedle jsem v 7:34. Následuje sešup prve v suťovisku a pak podél krásné divoké řeky.

Dojdu k chatě Calvi. Je 8:49. Dají mi ještě snídani? Dají, hurá! Dostanu podobné věci jako na chatě Curò – jogurt, müsli, pečivo, čaj, máslo, marmelády. Platím 8 eur.

Asi v 9:15 pokračuju dál. Prve po polňačce podél vypuštěné přehrady. A pak sestoupím krásou lesní cestičkou dolů do údolí.

V 9:48 dojdu k další chatě a odtud pokračuje štěrková cesta. Potkám obří stádo ovcí.

Pak začnu opět stoupat. V 10:40 mám za sebou teprv asi 150 m stoupání a začíná pršet. Zrovna jsem došel k přístřešku pro zvířata. Schovám se tu před deštěm. Čekám dost dlouho. Ale nakonec déšť ustane a já v 11:40 pokračuju vzhůru.

Doufal jsem, že stihnu aspoň dojít do nejvyššího bodu bez deště – nahoru se s bundou budu přehřívat. Ale nebylo mi to přáno. Ve 12 začíná opět pršet. Tentokrát už nepřestane. Nasazuju bundu a sukni a pokračuju. Zbývá mi posledních 200 m stoupání.

Intenzita deště se zvyšuje. Na hodinky jsem si prozíravě nahrál trasu až do hotelu. S mobilem se v mokru moc nedá pracovat. Ale z nějakého důvodu nemám na hodinkách žádnou obrazovku, která by mi řekla, kolik zbývá do cíle.

Cesta dolů je prve jen mírně z kopce. Objevuju se v areálu sjezdovek. Všude jsou tuny vody. Trochu i padají kroupy. Pak zjišťuju, že ještě musím mírně do kopce do sedla a pak definitivně klesám dolů. Běžím. Místy prší fakt dost šíleně. Ale díky běhu se mi daří držet tepelný komfort. To je asi moje hlavní obava – abych nevymrzl.

K hotelu dobíhám asi 13:40. Běžel jsem poslední 3-4 km. Ubytuju se. Pokoj je malý, ale pěkný. Tak schválně, jak dopadly věci v mém nepromokavém batohu? Věci nahoře jsou kupodivu ok. Ale věci dole včetně spacáku jsou z části mokré. Asi by to příště chtělo použít igelitový pytel jako u ultralight batohů.

Převleču se do suchého a jdu dolů do restaurace. Mám smůlu. Kuchyně je zavřená až do sedmi. Zkusím restauraci naproti. To samé. O kus vedle je obchůdek. Ten je zavřený. Vrátím se do první restaurace a udělají mi aspoň toast. A pak si dám ještě zmrzlinu.

Pak jdu na pokoj. Paní v restauraci mi řekla, že obchod možná otevře ve 4, tak tam o půl páté jdu, ale je stále zavřeno. Mají tam vystavené ve výloze hodiny a na nich otevírací dobu. Jestli jsem to správně pochopil, tak by mohli otevřít v 6.

Teď je 17:48, tak se tam brzo znovu vydám!

Obchod byl stále zavřený. To je bída. Zkusím to ráno.

V 7 jdu do restaurace na večeři. Objednám si pizzu quattro stagioni a dostanu ji velmi rychle a je velmi dobrá! Dopiju vodu a jdu zpět na pokoj.

Spát jdu asi 22:15.

21 km, stoupání 1037 m. Celkem 84 km.