Anyberry

Úterý 30. června 2026

Budím se někdy ve 4:30. Pak ještě střídavě spím a dokonce sním a v 6:15 mě budí alarm. Vyspal jsem se fakt dobře! Mám z toho radost! To brzké probuzení je u mě celkem normální.

V 6:30 jdu na snídani. Překvapivě je celkem dobrá! Můžu si nabrat co chci. Kromě vajec a sýra je všechno! Jogurt, müsli, pečivo, džus… a čaj si vyžádám do větší nádoby a je ho celkem dost.

V 6:50 jsem hotov. Jdu zaplatit. Platím 68 kartou. Polopenze stojí 50, pak 2 za sprchu a 2x nějaká položka za 8. Jedno je svačina s sebou a druhé nevím, tak se ptám. Borec že aha to nic a vrací mi 8 eur hotově. Moc jsem to nepochopil.

Ještě mi chvíli trvá se nachystat a v 7:30 vyrážím. Doufal jsem, že mraky a déšť přijdou až odpoledne, ale už hned ráno se obloha celkem černá. No nic, ale aspoň se pokusím vystoupit na nejvyšší horu celého pohoří – Pizzo Coca (3050 m). Začnu tedy stoupat do sedla. Bude to asi 900 m. Mraky jsou dramatické a někde určitě prší, ale na mě zatím ne.

Když dojdu před desátou do sedla k odbočce na vrchol, mraky vypadají fakt dost děsivě. A navíc je vrchol v mracích. Na vrchol je to ještě 300 m. To je celkem tak hodina navíc. Rozhoduju se to vynechat. Nechám si to na příště.

Ještě jsem zapomněl říct, že cesta do sedla byla fakt dost náročná. Hlavně to bylo šíleně strmé. Byly tu taky různé řetězy. Doufal jsem, že na druhé straně to bude lepší. A ono jo! Hurá!

Zahajuju sestup. Jde to celkem ok, ale brzo začne pršet, tak nasazuju bundu a sukni. Za 15 minut to zase vyslíkám.

Dolů do žlabu na rozcestí dojdu v 10:48. Jsem kus nad chatou Coca. Vynechám ji a rovnou začnu znovu stoupat vzhůru. Tentokrát po hlavní trase, jenže tento úsek je taky nějaký náročný. Píšou, že jen pro experty. A skutečně je to opět technické.

Čeká mě asi 550 m stoupání. Když se blížím k sedlu, tak potkám prve 6 starších chodců a pak skupinu mlaďochů.

Ve 12:13 dojdu do falešného sedla. Ještě musím trochu traverzovat po suti a nakonec vystoupat do sedla.

V sedle 2712 m jsem v 12:54. Teď hurá dolů do chaty Brunone na oběd. Ten se většinou podává do 14 hod. Stihnu to?

Ano, do chaty docházím ve 13:53! A i když jsem měl několik pauz na jídlo, tak jsem stejně nějakej hotovej. Objednávám polentu se sýrem. A Coca Colu. A koláč. A ještě s sebou tabulku čokolády. Platím 22 eur. Během jídla se bavím s chatařem. Kde budu dnes spát? Buď dojdu do bivaku, anebo bych to mohl stihnout až na další chatu?

Ve 14:30 vyrážím dál. Je to takový mírně klesající travers, ale zadarmo to není. Kvalita stezky není nic moc. Ale scenerie jsou bomba.

V 15:30 dojdu do nejnižšího bodu. Tady přejdu řeku a čeká mě posledních 300 m stoupání k bivaku a dál se uvidí. Doplňuju vodu a pak pokračuju. Ale hned je vidět, že mi to do kopce už nejde. Jsem KO.

Když jsem 100 m pod bivakem, dojdu k potoku. Opět stavím a doplňuju vodu a tentokrát se i koupu. Asi fakt skončím v tom bivaku. Není důvod to dál tlačit dalších 250 m do sedla a pak ještě tak hodinu dolů do chaty.

U bivaku jsem v 16:47. K mému překvapení už tu je jeden borec. Takže to dnes budem sdílet. Je to Giacomo z Milána. Je to jeho druhý den a jde z opačné strany než já.

Bivak je na krásném místě. A je tu signál. Chvíli řeším internety, pak kecáme, pak mi nabídne víno. A teď je 19:05 a já už mám všechno hotovo a sedím tu před bivakem. Až mi bude zima, tak půjdu dovnitř, ale zatím ok.

Jo a zítra má po obědě celkem pršet. Tak jsem si booknul hotel ve Foppolo asi 20 km odsud. Stejně tam poblíž není žádná chata, tak to hezky vychází.

Giacomo mi dal trochu vína a pak ještě nějaký kuskus. Spát jdeme asi o půl desáté.

19 km, stoupání 2212 m. Celkem 63 km.