Anyberry

Pondělí 29. června 2026

Noc byla nic moc. Hlavně bylo na pokoji dost teplo. Měl jsem otevřenou ventilačku a to nestačilo. A taky byl ten den dost náročnej. A pozdní vydatná večeře taky nepomohla, ale s tím se nedá nic dělat, tak to tady je. A taky byla dost měkká postel.

Ve 4 jsem vstal, došel si na záchod a napustit vodu a taky jsem dokořán otevřel okno a dveře.

Vstávám asi 6:40. Snídaně je v 7. Je to velká bída, jak si to z italských chat pamatuju. Dostal jsem suchary a sušenky a k tomu máslíčka a marmeládu. A malý hrnek čaje. Naštěstí jsem si pak ještě řekl o pečivo a pořádnou porci čaje a obojí jsem dostal. Ale i tak je to bída. Žádné vejce nebo jogurt nebo džus. Aspoň že cena je celkem příznivá. Polopenze pro členy (to jsem já) stojí 48 eur plus 1 euro turistická taxa. A 4 eura za víno.

Dnes mě čeká velký úsek bez chat a předpokládám, že i bez vody. Až asi po 20 km a 1500 m převýšení dojdu na první chatu. Tak beru plnou kapacitu vody – 2,1 l.

Vyrážím pár minut po osmé. Přijde mi, že slunko už celkem peče. A to jsem ve výšce skoro 2000 m.

Na začátku mě čeká stoupání asi 350 m. Opouštím skalní masiv Presolana a dostávám se do terénu, který je kombinací šutrů a trávy. Je to tu pěkné.

Stezka se mírně vlní a pak klesám až do výšky 1800 m do sedélka. Tady by šlo snadno sejít do vesnice Lizzola, která je o 500 m níž. Je tu stůl a posezení. Využívám toho a dávám svačinu. Zatím ještě neprší, ale mrakům je čím dál víc.

V 11:20 pokračuju dál. Ocitám se na malé trochu zarostlé cestičce. Je to takový travers nad údolím a dál mírně klesá.

V 11:46 dojdu k nějaké salaši. Jedny dveře jsou zavřené jen na špagát a zrovna začíná pršet. Využívám toho a schovávám se. Dobré načasování! Uvnitř je to něco mezi chlévem a příbytkem na spaní – jsou tu nějaké staré drátěné postele.

Ve 12:25 pokračuju dál. Už neprší. Ale tráva je mokrá, takže boty jsou hned durch.

Tak o čtvrt hodiny později začíná pršet znovu. Nasazuju bundu a nepromokavou sukni. Funguje to dobře. Déšť naštěstí netrval moc dlouho.

Pár minut před jednou dojdu k rozcestí. Mám dilema. Buď můžu jít k další chatě jednodušší cestou nad údolím. Je to jen 500 m stoupání. Anebo se budu držet původního plánu a půjdu přes sedlo ve výšce 2600 m. Bude to krásná cesta skrz hory, ale je to skoro 1000 m stoupání. Jsem dnes slabej a pomalej a moc se mi do toho kopce nechce. Mám ají dobrý důvod zvolit lehčí variantu – počasí vypadá dost nejistě.

Nakonec volím cestu přes sedlo. Začínám se pomalu ploužit vzhůru. Stoupám sotva 550 m za hodinu, někdy ani to ne. Ale je to tu fakt krásný. Tím spíš, že pršelo. Všude je voda. Připomíná mi to Norsko. I na stezce je dost vody.

Když mám vystoupáno asi 300 m, tak u přístřešku potkám italského turistu, který kouří marihuanu. Anglicky moc neumí, ale prý byl nahoře, kam směruju já, a chytly ho kroupy. Já jsem zatím měl na mysli hlavně blesky, v dálce se opět hřmělo. Ale kroupy jsou taky dost blbý. Ani jedno nechceš.

No nic, pokračuju dál. Místy poprchává, ale naštěstí z toho nikdy není velký déšť. V 15:15 se ocitnu v takovém kotli a na konci vidím sedlo. Ještě je to pár set metrů nade mnou. Naštěstí tam moje trasa nevede. Vystoupám posledních 50 m na boční hřeben. Za chvíli jsem tam a mám dobojováno! A ani jsem nezmokl!

Otevřel se mi krásný výhled dolů k přehradě, kam směřuju. Začínám klesat. Je to prve dost prudké. Ale o kus dál už je to ok.

Klesám a klesám, až se v 16:19 ocitnu dole na hlavní cestě podél přehrady. Mám opět dilema. Jsem skoro u chaty Curò. Na další chatu už určitě nepůjdu. Ale mohl bych jít na opačnou stranu (na východ) k chatě Barbelino. Je to 3 km a 200 m stoupání. Tím bych si to ještě aspoň trochu protáhl a je to hezké místo. Byl jsem tam kdysi dávno. Tehdy bylo všude ještě dost sněhu. Jenže nevypadá moc reálně, abych se zítra odtud dostal jinak než stejnou cestou zpět. Cesta přes vysoké hory vypadá dost divoce.

Zvažuju to tak 10 minut a nakonec se rozhodnu to vynechat a jít jen 10 minut po rovině k chatě Curò. Asi není potřeba se přepínat, vždyť jsem teprv včera začal.

Na chatě jsem v 16:52. Mám pocit, že dnes tu nebudu jediný host, ale celkově je tu dost mrtvo. Večeře bude opět až 19 nebo 19:30. Co nadělám.

Ubytuju se a dávám sprchu. Tentokrát teplou za 3 eura. Pak jdu ven kousek blíž k údolí, kde si sednu na lavičku a řeším internety. Pak začne lehce kapat, tak se vrátím k chatě.

Teď je 18:42 a sedím uvnitř na pohovce a dopisuju blog. Tak snad už brzo bude ta večeře!

Večeře je dobrá! Můžu si vybrat z menu. Objednávám těstoviny se zeleninou a kuřecí řízky s polentou. A jako dezert čokoládovou buchtu. Pochutnám si a přitom se nepřejím.

Po osmé jdu na pokoj a před desátou zalehnu.

23 km, stoupání 1780 m. Celkem 44 km.