Anyberry

Neděle 28. června 2026

Vstávám asi 6:30. Snídaně je v 7. Spánek byl papírově ok, ale pocitově nic moc, dost jsem se budil.

Snídaně je velmi dobrá, až jsem překvapen! Jsou vejce natvrdo, jogurt, koláč, croissant, pudink, ovoce… akorát čaj není samoobsluha, takže dostanu jen jednu malou konvičku. Mohl bych si říct o další, ale nechce se mi. V 7:20 mám hotovo.

Balím a v 7:45 vyrážím. Už je 23 stupňů. Clusone je ve výšce asi 650 m. Čeká mě souvislé stoupání minimálně 1000 m. Brzo se začnu šíleně potit.

V 8:41 jsem na prvním vrcholu. Cima Crapet 1146 m.

V 8:52 dojdu k nějakému domu. Je tu tank na dešťovou vodu. Mám za sebou 500 m. Dávám pauzu a doplňuju litr vody. Měl jsem s sebou 1,5 l.

Viditelnost sice od rána není nic moc, ale i tak je to krása, ty hory všude okolo.

Postupně stoupám po hřebeni výš a výš. Když zbývá posledních pár km k první chatě, hřeben začne být dost náročný. Ale pořád je to asi lepší, než sejít pár set metrů dolům a obejít to, jak mi navrhovaly mapy.com.

U chaty Olmo jsem ve 12:28, akorát včas na oběd! Dávám si polentu se špekem a sýrem. Borec mi tvrdí, že nemají tekoucí vodu a nabízí mi 0,5 l petku za 2 eura. Naštěstí na záchodě teče dešťovka, tak filtruju tu. 4x. Takže doplňuju tak 2,4 l vody. A k tomu pivo.

Ve 13:15 pokračuju vzhůru. Ženou se mraky. Konečně se dostávám do pořádných hor. Suťoviska, obří skály…

Když ve 14:06 dojdu do Passo Pozzera (2126 m), hory nade mnou (Presolana) jsou komplet v mracích. Jsem z toho trochu nervózní, protože budu ještě dál stoupat a nerad bych se ocitl uprostřed bouřky.

V dálce sice hřmí, ale na mě nakonec spadne jen pár kapek, když docházím do nejvyššího místa, než začne závěrečný sešup dolů. Zdá se, že to sedlo ani nemá jméno. Je ve výšce zhruba 2300 m. Jsem tu v 15 hod.

Následuje úsek s via ferratou obtížnosti B (takže nic dramatického). Je to asi 500 m dolů s nějakou vsuvkou do kopce. Během toho dávám pauzu. Už toho mám celkem dost. Hlavně to chtělo asi ještě víc tekutin. Od rána jsem měl asi 5 litrů.

Po pauze se mi hned jde líp. Ještě mi zbývá 0,5 l vody, tak bych se měl posnažit, ať to zhruba dopiju, než přijdu do chaty.

Na konci via ferraty jsem v 16:25. To mi to teda trvalo dost dlouho! Pauza asi nebyla víc jak 15 min.

Teď už zbývá jen něco přes kilometr mírného stoupání a jsem v cíli!

Na chatu Albani dojdu v 16:48. Zrovna tu uklízí po náročném dni. Prý měli dnes 180 obědů. Budu tu dnes jediný host.

Chvíli čekám, než bude pokoj připraven. Mezitím doháním pitný režim. Pak se ubytuju a dávám studenou sprchu. Teplá stojí 4 eura, to nemám zapotřebí! Naštěstí jsem byl ještě docela rozehřátej.

Večeře bude až v 7. Tak jdu ven a řeším internety. Je tu celkem dobrý signál a výhled přímo do údolí a taky na skalní masiv hory Presolana.

Pak už je venku trochu chladno, tak jdu dovnitř a píšu blog. Před sedmou za mnou přijde kuchař, že co bych si dal na večeři. Dá mi několik možností. Volím těstoviny se zeleninou a pak kus masa s brambory. A 1/4 l červeného vína. Dostanu ještě kus pizzy na začátek a vodní meloun jako dezert. Mezi tím dál píšu blog.

Teď je 19:58, jsem po jídle a zbývá mi posledních pár hltů vína.

O půl deváté se přesunu na pokoj a zhruba v 10 zalehnu.

21 km, stoupání 2533 m.