Tento výlet vznikl trochu náhodou. Před časem jsem dostal pozvání od rodinných přátel, kteří momentálně žijí v Juneau na Aljašce, že je mám navštívit. Zároveň mám taky přátele ve Vancouveru. Je to pár, se kterým jsem před 9 lety strávil několik týdnů na trailu Te Araroa na Novém Zélandu, akorát se mezitím jejich rodina rozrostla o 3 holky. Už dlouho jsem přemýšlel, že by bylo fajn je někdy navštívit a prozkoumat hory v okolí jejich domova, které vídám často v jejich aktivitách na Stravě.
Když se před pár měsíci objevila levná letenka do Seattlu, což je vstupní brána do obou destinací, byl to pro mě impuls. Začal jsem zkoumat různé možnosti, jak obě místa propojit, a dopadlo to tak, že jsem nakonec koupil úplně jinou letenku. Poletím prve na týden do Juneau, pak přeletím přes Seattle do Vancouveru, kde strávím další týden. A pak přejedu vlakem do Seattlu a na dva týdny si dám malou ochutnávku PCT ve státě Washington.
Takže hrubý plán byl jasný od začátku výletu, akorát nebylo jisté, jakou konkrétní část PCT nakonec půjdu. Nejraději bych začal od severního konce stezky – na hranicích s Kanadou – a pokračoval na jih, kam až dojdu. Jenže dostat se na ten start by bylo logisticky náročné. Takže jsem chtěl začít o kus níž, od Stevens Pass. Ale jak se začátek mého výletu blížil, tak se objevilo pár nových požárů a nakonec budu začínat zhruba na úrovni Seattlu, v sedle Snoqualmie Pass. Když vyrazím na jih, tak je to na hranici s Oregonem asi 350 km. Buď mi to bude stačit, anebo můžu pokračovat dál v Oregonu. Na úrovni Portlandu, což je hned na začátku Oregonu, jsou momentálně dva požáry, ale to budu řešit později.
Úterý 18. srpna 2026
Můj den začíná hodně brzo. Kolem jedné vstávám a v 1:40 jedu rozjezdem na nádraží. Ve 2:15 mi jede od Grandu žlutý autobus na letiště ve Vídni. Mám pouze příruční zavazadlo – batoh Hyperlite Mountain Gear Contour 35 – takže se mi cestuje snadno.
Letenku mám zakoupenou s Deltou. Letím přes Paříž do Seattlu a pak do Juneau. První dva lety jsou s Air France. První let je v 6:20. Na letišti jsme někdy po čtvrté ráno. Salonek Vienna Lounge otevírá ve 4:30, jsem tam přesně na čas! Mám tenhle salonek rád. Je prostorný, nabídka je slušná a nikdy tam není narváno. Neodolám a dám si nějaké dobroty. Vlastně je to asi dobře, protože na krátkém letu do Paříže dostanu jen nějaký malý snack.
V 6:10 nastupuju do letadla. Je to malé letadlo (asi A220), jsou tu 3+2 sedadla na šířku.
Let probíhá bez problému. Na CDG jsme zhruba včas. Mám necelé 2 hodiny na přestup, než mi v 10:10 letí letadlo do Seattlu. Času dost. V 10:18 píšu zprávu Peťovi do Juneau, že ještě nastupují nějací opozdilci, co přiletěli z Bangalore. Let bude trvat 9 hod 10 min.
O 9 hodin později jsme v Seattlu.
Na imigračním je šílená fronta, trvalo to snad hodinu. Ale nakonec jsem se dostal ven. Imigrační úředník se divil, kde jsem vzal kamaráda v Juneau, haha. Ve 13 hod jsem na zastávce příměstského vláčku.
Poslední let mám v 16:40. Původně jsem chtěl jet taxíkem na relativně blízkou pláž, ale bylo by to moc drahé, tak jedu jen o kus vedle se podívat do parku k jezírku. Je tu idyla, někdo se koupe ve vodě. Chvíli sedím na lavičce a telefonuju s kamarádem. Pak vyrazím zpět. Jdu pěšky podél hlavní silnice a pak chytám bus zpět k letišti.
Zpět na letišti mám ještě dost času, tak jdu do místního salonku, ale teda je tu dost málo místa a hodně lidí. Ale lepší než nic a opět se dobře najím.
Mimochodem, potřeboval jsem nějak pořešit místní sim. Rozhodl jsem se koupit 30denní e-sim od AT&T s neomezenými daty a spoustou minut na volání, ale aby mi to vystačilo až do konce výletu, tak si to musím aktivovat až zítra. Takže jsem nakonec na dnešek dokoupil nějakou levnou e-sim přes Airalo. A další pak ještě budu kupovat na týden ve Vancouveru uprostřed výletu.
Konečně jsem v Juneau, hurá! Plánovaný přílet byl 18:16 a touch down byl ve skutečnosti asi 18:12. Je to vnitrostátní let a navíc letiště je miniaturní, takže to trvá jen pár minut a jsem v odletové hale, kde na mě čeká Mirča! Je to milé setkání, neviděli jsme se mnoho let! Venku nás nabere Peťa a vyrážíme. Prý jestli se chci po cestě ještě podívat k vyhlídce na ledovec, že tam takto k večeru bývají medvědi. Tak jo!
Všechno je tu blízko. V 18:40 parkujeme na konci silnice. Je tu celkem dost turistů. Fotím si ledovec v dálce přes jezero. Pak se jdeme kousek projít. Ale medvědi žádní.
Pak jedeme domů, ubytuju se v suterénu. Mám to tu celé pro sebe. Budu tu týden, pryč letím příští čtvrtek. Večer kecáme a kolem deváté jdeme na kutě.
16806 kroků.
Napsat komentář