Anyberry

Pondělí 7. července 2025

V noci se opět budím a jdu na záchod. Vstávám asi 7:20 a mám pocit, že jsem se moc dobře nevyspal. Myslím, že mi ty relativně pozdní večeře moc nesvědčí, zvlášť když na ně nejdu vyloženě hladověj a hike skončil už před několika hodinami, takže organismus už není rozjetej. Ale žádná hrůza.

Balím se, čistím zuby a v 8 jdu na snídani. I ta je trochu horší než včera. Například není jogurt. Ale zase je ovesná kaše, tak to je fajn. A chleba je takový dobrý měkký. Dělám si 3 plněné sendviče s sebou a k tomu si beru dvě vejce.

Včera jsem si trochu spálil pravou paži, tak to dnes raději šplíchnu opalovacím krémem, snad to pomůže. Hodilo by se syntetické triko s dlouhým rukávem. Mám jen merino a v tom bych se uvařil.

Vyrážím v 8:52. Prve jdu pár km víceméně po rovině údolím, pak začíná stoupání. Začínám ve výšce 900 m, tak jsem zvědav, kdy přijde sníh. Kupodivu to není tak špatné! Ono asi záleží na terénu. Když je to hodně členité, tak se ten sníh asi tolik neudrží.

Ale když dojdu zhruba do nejvyššího místo (1600 m), tak pak už je tu hodně sněhových plání.

Zkouším dnes novou vychytávku – sáček do bot. Celkem to funguje dobře. Mám to na nohách možná hodinu a pak už to hlavní je za mnou, tak sáčky schovávám.

Ty výhledy jsou fakt dechberoucí. Ve všech směrech do dáli vidím jen samé zasněžené hory. Prve svítilo slunko, ale teď už je zataženo.

Klesám dolů k vodě.

Potkávám jednoho borce, co má zrovna pauzu. Už jdu 5 hodin a zbývají mi 2 nebo 3. Borec jde opačným směrem. Má ještě před sebou dlouhou cestu!

Teď začíná závěrečné stoupání, 300 nebo 400 m. Mám dvě možnosti. Buď půjdu prve v chatě Sognnefjellshytta a pak 3 km po silnici sejdu k mojí chatě, anebo bych mohl jít zkratkou rovnou k mojí chatě. Té zkratky se trochu obávám, protože vede ještě o trochu výš přes nějaký kopec a nemusí být prošlápnutá.

Chvilku před tím, než dojdu k rozcestí, potkám svého dnešního druhého a posledního chodce. Zrovna se rozpršelo, já mám bundu a on pončo. Prohodíme pár slov. Je to Švéd a bude stanovat. Respekt. Říká, že jde od Krossbu a že tam sice nebyly žádné stopy, ale že ta cesta byla v pohodě. Super, půjdu tedy touto zkratkou!

Pokračuju ještě chvíli vzhůru a zase přestává pršet. Ještě chvíli jdu po rovině přes sněhové planiny a pak začíná prudké klesán k silnici a mojí chatě. Jsem tu v 17:20. Trvalo mi to tedy dnes o hodinu dýl než včera, to jsem nečekal!

Na chatě se ubytuju, dám sprchu, přeperu ponožky, najím se posledního sendviče ze snídaně a k tomu nějaké sladkosti a pak vegetuju u recepce a řeším kancelář. Večeři si neobjednávám. Ale pak mi to nedá a kolem sedmé si objednám aspoň polívku. A k tomu sklenku červeného.

Po večeři platím. Nocleh se snídaní stojí 510 NOK, to je fajn. Polívka 149, to už je míň fajn, a sklenka vína 130, ha ha ha! A to toho vína bylo sotva tak 1,5 deci.

Ještě chvíli sedím u recepce a pak se přesunu na pokoj, který je v chatce vedle. Je tu chladno, to je na spaní ok, ale trochu tu smrdí barva – nejspíš nedávno natírali vnitřek pokoje. Snad mi z toho nebude blbě.

Zalehám před jedenáctou.

26 km, stoupání 1627 m. Celkem 51 km.

Útrata:
789 nocleh, polívka a víno Krossbu