Anyberry

Úterý 23. září 2025

Noc byla teplá. Už tak 5:40 se ozývá šramocení, někdo vstává. Chvilku počkám a vstávám taky. Stejně jako všichni ostatní. 

Vyrážím v 6:35, jako první. Někdo byl i ve stanu, bylo nás tu celkem 7 nebo 8. 

Dneska bych rád došel do konce. Ale bude to určitě víc jak 45 km a to je hrozně velký cíl, lepší je si to trochu rozkouskovat. 

Věc se má tak, že ve středu (zítra) mám zabookované ubytko v Pittsfieldu a další den ráno bus do Bostonu. Trail končí u Williamstownu a do Pittsfieldu je to už jen asi 30 km na jih, snad nebude problém dostopovat. No, takže teoreticky mám nějakou rezervu a mohl bych dojít trail až zítra. Jenže se taky kazí počasí, dnes bude pršet možná trochu, ale zítra víc. A taky to už prostě chci mít hotovo. A líbí se mi představa, že to dojdu za 13 dní (respektive 12 a půl, protože jsem začal první den až ve 13:30). A taky se na závěr hodí nějaká výzva.

Prve mě čeká trochu stoupání, ale vlastně ne moc, krajina je spíš jen mírně zvlněná. V 8:12 jsem na posledním větším vrcholu a o 5 minut později jsem u prvního shelteru. Je tu pár lidí, co se teprv balí. A hlavně je tu zdroj vody – teče z trubky, bomba! Je to malý pramen a ve vysoké nadmořské výšce (na místní poměry), takže této vodě věřím bez filtrování. 

Svačím. Jídla už fakt nemám dost a mám pocit, že bych jedl furt. Ale nakonec se ukáže, že mi přece jen ještě dost zbylo, tak možná na dalšího půl dne. 

Pokračuju dál. Zrovna když jsem skoro na konci výraznějšího stoupání, tak začíná pršet. Je tak půl 12. Prve to neřeším, stromy mě chrání, ale brzo je jasné, že toto je větší déšť, a oblíkám bundu. Naštěstí už pak jdu z kopce, tak se moc nepřehřívám. 

Déšť trvá něco přes půl hodiny a já mezitím sestoupám až k silnici, kde je potok. Je 12:15. Mám za sebou 21 km. Už mi úplně došla energie, sotva tam dojdu. Ale už přestalo úplně pršet, takže dávám pauzu na svačinu a taky doplňuju vodu. Tentokrát filtruju. 

Pokračuju přes silnici a prudce do kopce. Naštěstí prudké stoupání je jen asi 150 m, pak už je to jen mírně zvlněné. Dokonce procházím mýtinou, kde je jen pár stromů, to je nevídané! Je tu cedule, že k hranici s Massachusetts je to 12,5 mil. To je pořád dost velké číslo, ale zní to reálně. 

Naštěstí už odpoledne neprší, ale les je mokrý a má takovou krásnou podzimní atmosféru. Konečně jsem těmi barvami uchvácen. 

Jdu a jdu, až v 16:24 dojdu do posledního shelteru před cílem. Jsou tu dvě starší hikerky. Jdou taky na jih. Dnes tu přespí a trail dojdou zítra. Přichází další hiker, kterého jsem před chvílí předešel, ten má stejný plán. 

Já jen rychle svačím a o 10 minut později vyrážím. Pořád mi zbývá přes 13 km až k silnici (od hranice, kde končí stezka, je to ještě asi 5,5 km). Za světla to nestihnu. 

Ve Williamstownu je k dispozici dost hotelů. Říkal jsem si, že by tu snad mohl fungovat Uber. Přece jen po tmě už se stopuje blbě. Ale pak v aplikaci FarOut zjistím, že jeden motel, co je zhruba nejblíž, nabízí zdarma odvoz pro hikery z trailu, tak to zní skvěle! Volám tam a prý že není problém a že mám zavolat, až tam budu. Je to skvělý pocit vědět, že se pak hladce dostanu na ubytování. 

Ještě je po cestě pár krátkých stoupání, ale většinou je to rovina nebo mírně z kopce. Mám misi a jdu rychle.

V 18:23 dojdu na hranici států a konec Long Trail. Hurá! Zvládl jsem to! Trvalo mi to 12 dní a 5 hodin! Na začátku jsem prostě jen šel normálním tempem, jak jsem zvyklý, ale posledních pár dní jsem na to cíleně trochu šlápnul a nebylo to lehké. Jsem rád, že jsem to zvládl. 

Ještě teda musím dojít k silnici. Prve pokračuju pár km dál po Appalachain Trail a pak, krátce před západem slunce, odbočuju na Pine Cobble Trail, která mě dovede až dolů k parkovišti. Zbývají mi poslední 3 km a 420 m klesání. Stmívá se. Valím dolů, co to dá. Ještě tak do půlky to zvládnu bez čelovky, pak ji zapínám. Když mi zbývá kilometr, volám do motelu. Říkám, že tam budu tak za 12 minut. Borec prý že tam bude za 10 minut a ať jdu po silnici směrem dolů, že mě nabere. Že má bílou Rav4. 

Když dojdu k silnici, tak vidím bílou Rav4 zrovna projíždět. O kus dál zastaví, ale pak jede dál. Třeba to byl někdo jiný. Jdu po silnici dolů až ke křižovatce s velkou silnicí. Čekám a za minutu z vrchu přijíždí bílá Rav4. Byl to on. Je to milej usměvavej Ind, asi majitel motelu. Nasedám. Za pár minut jsme v motelu. Je 19:30. 

Ubytuju se, provedu očistu, obléknu se do čistého a jdu do řecké restaurace, co je vedle. Dávám si pizzu a pivo. 

V 9 jsem zpět na pokoji, kouknu na YouTube a před desátou jdu spát. Je mi jasné, že spánek asi nebude stát za moc. 

50 km, stoupání 2028 m. Celkem 434 km.