Anyberry

Úterý 16. září 2025

Ušel jsem 100 mil!

V noci jsem zase dost vzhůru, klasika. Někdy tak v 5:30 koukám na hodinky a říkám si, že si ještě chvíli poležím. A pak najednou je 6:45! To je hodin! Vstávám, snídám, balím a v 7:32 vyrážím. 

Prve mě čeká sestup až k velké dálnici. Je to přes 9 km a než začne skutečný sestup, tak mě čekají ještě nějaké vlnky. 

V 9:58 jsem na vedlejší silnici, po které podejdu dálnici. Pak jdu kousek podél silnice. Dojdu k parkovišti a tady je trail magic! Dva chlaďáky s plechovkama limonády. Beru jednu Colu. Po krátké pauze pokračuju po obřím pěším mostě přes řeku a pak pokračuje stezka podél takové pastviny. 

Ještě jdu asi kilometr po rovině po silnici. Projede kolem auto s nějakým hikerem a že asi nechci svézt. Přikyvuju. Dojdu na parkoviště a tam znovu narazím na toho hikera. Vlastně předtím ho asi někdo vezl k jeho autu a teď se chystá k odjezdu. Je to starý pán a šel sekci. Chvíli se bavíme, dopouštím si od něj vodu a pak začnu stoupání. Je 11:29. Mám před sebou souvislé stoupání 1100 m na horu Camel’s Hump. No, nakonec je těch metrů ještě víc, protože se to jako vždy trochu vlní. Bude to doposud nejdelší stoupání a prý je to asi největší, co se dá ve Vermontu najít. 

Stoupám a stoupám. Prvním cílem je chata, která je asi o 500 m výš. Ani nevím, kdy k ní dojdu. Je malinko bokem, takže k ní ani nejdu. Pokračuju rovnou dál. 

Tak ve 13:15 potkám hikera se psem, co jsem ho potkal, když jsem došel předevčírem k silnici vedoucí do městečka Stowe. Zrovna svačí. Tak chvíli kecáme. Vrchol je ještě dost daleko, ale tady už stezka vede na takových oblých šutrech a je tu výhled do krajiny. 

No ale je to odsud ještě opravdu daleko. Ve 14:15 dojdu ke značce, že je to ještě 1.1 mil na vrchol. Ve 14:45 dojdu k rozcestí pod vrcholem. Když chvíli stoupám, tak potkám starší pár a dám se s nima do řeči. Jsou to sourozenci. A paní má za sousedy Slováky. Bavíme se aspoň čtvrt hodiny. Dají mi doma dělané müsli a trochu sýra. Jsou místní, ale asi moc thru hikerů v životě nepotkali, protože jsou nadšeni z toho, že to jdu celé. Jsou milí. 

Pak už je to jen kousek do kopce a v 15:13 jsem konečně na vrcholu. Trvalo to sem teda fakt o hodně dýl, než jsem čekal. To jsem zvědav, jestli zvládnu dojít ještě až na druhý přístřešek. No, prve dojdu k první chatě a pak uvidím. 

Na vrcholu svačím a chvíli se kochám. Pak zahajuju sestup. Čas rychle utíká a stezka je dost zvlněná a terén náročný. 

U chaty jsem v 16:20. Už toho mám teda dnes dost. A chata vypadá zvenku velmi pěkně. No ale přijde mi, že je ještě moc brzo končit. Zvlášť když jsem měl pozdní start. 

Pokračuju tedy dál asi o půl poté, co doplním vodu. Když to dobře půjde, tak budu u dalšího shelteru za dvě hodiny. Ale když si dám ještě pauzu a terén bude náročný, tak to třeba bude trvat dýl. Každopádně za světla bych tam dorazil měl. Slunce zapadá v 19:02.

Prve je tu stoupání 260 m. Pak se má nasbírat ještě další stovka. Ale nakonec toho bude zase víc.

Stoupám a stoupám. Slunko už je nízko. Všechno je hezčí. Pak začnu klesat a různě se vlním. V 18:05 jsem skoro na posledním vrcholu a pak už to bude snad jen 2 km dolů. Jsem opět nad porostem na obřím balvanu. Dávám poslední pauzu. Kochám se. Je to fakt krása. 

Pak pokračuje chvíli vyhlídková stezka po balvanech a pak definitivně zahučím do lesa. Je to dost prudké, to mě brzdí. 

Když mám hlavní sešup za sebou, tak pak už je stezka konečně mírnější. U přístřešku jsem v 18:55. A… opět tu nikdo není! To jsem fakt nečekal! Takže to bude opět poprvé – tentokrát poprvé sám v otevřeném přístřešku. Snad mě nic nesní!

Jdu najít vodu. První potok je suchý, ale o kus dál na stezce je další a tam je krásný pramínek. Plním jednu lahev a jdu zpět k mému příbytku. Dobíjím hodinky. Dávám všechno jídlo do ursacku a věším na strom. Píšu blog. Pak se uložím do spacáku a ještě dopisuju blog. Ted je 20:25 a mám hotovo! Asi můžu zalehnout. Les různě šumí. 

34 km, stoupání 2347 m. Celkem 162 km.