Anyberry

Pondělí 15. září 2025

V noci jsem dost vzhůru. V 6:30 už je světlo, tak pomalu vstávám. Před sedmou si jdu do posilovny zacvičit jógu. Dokonce je tu pár erárních jogamatek. Moje lekce trvá 30 minut. Během té doby přijde holka a chodí na chodítku. Přemýšlel jsem, jestli se to dá nějak racionálně vysvětlit, že člověk chodí na chodítku, místo aby se šel ven projít. Obzvlášť tady, když by určitě bylo kam. Nevím.

Pak balím, snídám na pokoji (snídaně v ceně nebyla). A v 8:30 vyrážím. Můj hotel je přímo na křižovatce. Potřebuju chytit stopa zpět na stezku, kde jsem včera večer skončil. Jdu raději ještě tak 500 m podél silnice, až najdu vhodné místo. Stopuju. Aut nejezdí moc, ale ani ne úplně málo. Nikdo nestaví. Až asi 9:17 mi zastaví paní, že mě tam už viděla dřív a říkala si, že jestli tam furt budu, až pojede znovu, tak mě vezme. Zželelo se jí mě. Paní tu prožila celý život, tak mi vypráví, jak se to tu za ta léta změnilo. Vždy to bylo turistické místo, ale dřív pouze v zimě. Teď celoročně. 

Vyhodí mě u informačního centra, pozdravím místního pracovníka a v 9:30 konečně vyrážím. Čeká mě stoupání na nejvyšší horu Vermontu – Mount Mansfield (1340 m). Prve 650 m k chatě a pak ještě dalších 250 m až na vrchol. Hned zkraje potkám důchodce z předvčerejška. Prohodíme pár slov a pokračuju vzhůru. Na chatě by měla být voda. Mám tedy litr. Tím, že jsem začal relativně pozdě, tak už začíná být dost teplo. Snad budu stoupat rychleji, než se bude oteplovat. 

U chaty jsem přesně v 11. Dojdu si na záchod, ale jinak se tu moc nezdržuju. Pokračuju dál. Nad chatou už je vegetace čím dál nižší a taky je to tu dost skalnaté. Konečné mám výhledy do krajiny. 

Na vrcholu jsem 11:43. Je tu jedna velká skupina dětí a pak dalších tak 15-20 lidí. Kus dál po hřebeni je stanice lanovky a dokonce tam jde vyjet po soukromé cestě autem. 

Svačím a pak pokračuju po hřebeni dál. Potkávám dost denních turistů. Asi můžu být ještě rád, že jsem tu nebyl o víkendu. Je to hezká skalnatá stezka s výhledy. 

Pak dojdu k návštěvnickému centru. Zrovna je tu nějaký NOBO LT hiker, tak se chvíli bavíme. Závidí mi můj malý batoh. 

Pokračuju dál. Teď už začnu klesat. Cestička je místy opět dost technická. Je tu dokonce několik žebříků. Zrovna u jednoho potkám dvě holky, jedna z nich je někde trochu mimo stezku v terénu a druhá jí radí, jak se dostat zpět. Není mi úplně jasné, co dělají. Ale zdá se, že mají psa a ten se tam asi zaběhl. 

Každopádně klesám níž a níž, až přes hrb dojdu k Taylor Lodge. Je 14:28. Čas na svačinu. Pak pokračuju dál. Čeká mě druhé dnešní stoupání, asi 450 m. U chaty voda nebyla, ale o kus dál je takový močál, tak nabírám půl litru. Můj filtr už má slabý průtok, chtělo by to nový, ale nevím, jestli ho někde po cestě seženu. 

Stoupám vzhůru a v 16:23 jsem na vrcholu. Pak trochu klesnu a pak na začátku dalšího stoupání dojdu do přístřešku Puffer. Z přístřešku je krásný výhled. Jsou tu 4 lidi. Říkám, že jdu na další shelter. A jedna holka prý, že tam dojdu po tmě. A já že to určitě ne. No, jenže pak mi dojde, že budu mít co dělat. Je to něco přes 6 km, 200 m nahoru a 450 m dolů. To prvotní stoupání mě zbrzdí. No, uvidíme. 

Začínám stoupat. Brzo potkám dva NOBO hikery, tak chvíli kecáme. Pak ještě jednu hikerku. Takže jich tam dnes bude 7. Ještě že pokračuju dál, bude tam plno!

Někdy v 17:30, když už klesám, tak dám pauzu. Nějak mi najednou začla docházet energie. Ale sváča to rychle spraví! Zbývají mi asi 4 km, v 17:40 pokračuju a najednou mám novou energii, zařazuju vyšší rychlost. Úplně letím! Je to bomba! Občas je tu ještě i stoupání, ale většina je z kopce. Terén je pořád dost náročný. Jdu přes 5 km/h! Občas si i popoběhnu! Je to úplná bomba! Cítím se tak lehce! K tomu poslouchám Jacoba Colliera. Slunko pořád ještě svítí a prosvítá stromy. Je to krása. 

U chaty jsem v 18:40. A nikdo tu není! To jsem nečekal! Čekal jsem dost místa na spaní, chata je vždy větší než otevřený přístřešek, ale myslel jsem, že tu určitě někdo bude. Takže to bude můj první sólo nocleh venku na tomto trailu. Jsem z toho malinko nervózní, ale chata se dá zavřít, takže to je ok. 

Prve jdu najít vodu. Nacházím. Teče čůrkem z trubky v jinak vyschlém potoce kousek pod chatou. Beru půl litru. Pak se vybaluju, dobíjím hodinky a pak mobil. Něco malinko jím. Čistím zuby. Píšu blog. A pak už je tma, tak se přesunu dovnitř (doteď jsem byl na zápraží před chatou) a ještě dopisuju. Teď je 20:26 a mám hotovo. Čas jít spát!

26 km, stoupání 1953 m. Celkem 128 km.