Anyberry

Neděle 14. září 2025

V noci se dost budím, nevím, čím to je. Taky jdu v noci na záchod, ale tím to není. 

Čekám, až bude 6, ale jedna hikerka začne rachotit v 5:50, tak teda taky vstávám. Svítá. 

Balím se, snídám ovesnou kaši a v 6:43 vyrážím. Prve mě čeká stoupání asi 650 m. Zatím nejdelší stoupání na tomto výletě. V Alpách docela běžná věc. No ale dlouhé to každopádně je. Po 2 km nabírám vodu. 

Stoupání vlastně není úplně souvislé, takže se to protáhne. Nahoře jsem v 8:26. Vrchol má 3715 stop! Je tu sice místo s výhledem, ale jsem v mraku, tak vidím prd. Nevadí. Prve trochu sestoupím a pak následuje ještě asi 85 m nahoru a pak ještě 140 m. Ale ve skutečnosti je to pak vždy víc, protože se vždy objeví nějaké vlnky. 

Terén je tu opět hodně technický. Spousta kořenů a skalek a je to hodně strmé. Ale baví mě to!

V 10 se ocitnu na sjezdovce. Vyjdu po ní až na vrchol Madonna Peak. Je tu vlek a taky dost lidí. Ale vlek nejezdí, lidi přišli po svých. 

Projdu kolem dalšího přístřešku a pak se ocitnu u jezera Sterling. Někdo se tu i koupe. Já jen beru půl litra vody a svačím. Už mi zbývá velmi málo jídla. Odměřil jsem si to tak, aby mi to vyšlo – mám to dnes krátké a pak půjdu do města. 

Přijde mi vtipné, že ti ostatní lidi přišli po nějaké hezké stezce, ale mě to brzo vede zase do lesa na obtížnou stezku. Já po hezké stezce jít nemůžu! Nevadí!

Teď už víceméně jen klesám a klesám, až ve 13:11 dojdu k silnici. Je tu nějaký hiker, tak kecáme, je kousek přede mnou – on zrovna dokoupil jídlo a pokračuje dál. A taky je tu dobrovolník, co pomáhá s trailem, a od něj dostanu broskev, je mňam! Ujistí mě, že v hotelu Green Mountain Inn dostanu slevu. 

Jdu stopovat do města. Je to asi 8 mil. Projede několik aut. Nestojím tu ani minutu a přijede hikerka, co jsme včera spolu spali v přístřešku! To je náhoda! Je to super, sveze mě do města. 

Ve městě se loučíme. Holky se někde nají a pak pojedou 3,5 hod domů do MA. 

Jdu do hotelu. Pokoj skutečně mají. Jako levný to není, ale na zdejší poměry to jde. Je to za 109. Jenže skoro dalších 20 je za různé poplatky. No, co naděláš. Pokoj ale bude k dispozici až ve 4. Jdu se tedy prve najíst do restaurace, kterou někdo doporučoval. Dám si burritos a pivo. Obojí je mňam. Akorát ty ceny tady. 

Pak jdu zpět na hotel. Pokoj ještě není, tak chvíli vegetuju u recepce. A pak se ubytuju. Trochu špekuluju, kolik teda potřebuju koupit jídla. Není ta situace ideální. Buď půjdu nakoupit po 63 km, anebo až po 150 km. První je dost blízko, druhé asi už příliš daleko. Volím tedy první možnost. 

Jdu do sámošky, co je 1,5 km daleko. Jako obvykle se tam zdržím dlouho. A kupuju až příliš mnoho věcí. 

Zpět jsem někdy po šesté. Chci zkusit saunu, kterou mám v ceně. Jdu tam. Ale v sauně je zima. Ach ach. Hřeje to jen malinko. Tak jdu aspoň ven k bazénu a do vířivky. Pak se připojí Němka, tak mám aspoň s kým kecat. Je tu s kamarádkou, která pracuje v Bostonu pro německou firmu. A taky leze. Jdeme znovu zkusit saunu, ale je to pořád špatné. Tak dám ještě jedno kolo vířivky a v 8 jdu zpět na pokoj. Ještě asi hodinu sedím na chodbě v křesílku a dělám kancelářskou činnost a pak se přesunu do pokoje a dopisuju blog.

Ted je 21:35 a jdu asi spát. 

16 km, stoupání 1265 m. Celkem 102 km.