Anyberry

Čtvrtek 11. září 2025

Podle očekávání se budím brzo, tak 2:30. Pak už polehávám, místy trochu spím. Vstávám v 5:30. Bus mi jede v 7 a na autobusové nádraží je to max 10 minut pěšky, takže mám času dost. V kuchyni si dělám čaj a vegetuju a pak asi v 6:30 vyrážím. Je tu krásné ráno!

Za chvíli jsem na stanici. Objednávám si v mekáči bagel a čaj a když přijdu v 6:45 k autobusu, tak už nastupují lidé. Nastoupím i já a vyrážíme dokonce v 6:57! Autobus je poloprázdný. V Bostonu houstne doprava, ale to je asi normální. Chvíli jedeme podél Charles River a je to moc pěkné. Všude dost běžců a na vodě veslaři. 

Pak opustíme Boston i Cambridge a jedeme po dálnici směrem na severozápad. Já jedu do města Montpelier ve Vermontu, odkud budu mít soukromý odvoz na severní start trailu. Bus jede až do Montrealu. 

Máme nějaké zpoždění, ale postupně ho stáhneme a pak máme dokonce na předposlední zastávce 10 minut pauzu na záchod a kafe. Jeden borec se opozdil o 3 minuty a skoro jsme mu ujeli. Paní řidička jasně říkala, že pauza je 9 minut do 10:10!

Psal jsem krátce po odjezdu zprávu Adamovi, který na mě má čekat v Montpelieru, ale odpověď nepřišla. Tak mám trochu obavy, jestli ten odvoz platí. O pauze mu zkouším volat, ale dovolám se do hlasové schránky. No nic, snad to bude ok. 

Zbývá poslední hodina cesty. Ubíhá to rychle. Je to tu hezké. Všude lesy. 

Chvíli před cílem dostávám sms od Adama, že na mě čeká hned naproti zastávce busu. Hurá!

V 11:03 jsme na místě. Montpelier. Je to malé městečko, ale je tu takový honosný bílý dům.

Vystupuju. Naproti na mě mává Adam. Zdravíme se, nastupuju a jedem! Ta honosná budova, to bude prý sídlo samosprávy. Je to asi hlavní město Vermontu!

V autobuse nebylo žádné USB na dobití telefonu. Jsem asi na 50 %. Naštěstí si můžu půjčit USB nabíječku, co má Adam v autě. 

Navigace říká asi hodinu a půl do cíle. Prve jsem myslel, že to je až na začátek stezky, ale pak se dozvídám, že ještě po cestě nabereme jednoho hikera. Takže ten dojezd byl k němu. A pak je to ještě půl hodiny. 

V cíli jsme tedy asi 12:52. Loučíme se. Rychle něco pojím – ve 13:00 vyrážím. Až po chvíli si uvědomím, že toto ještě není Long Trail. Na začátek stezky k hranici s Kanadou je to asi 2 km. 

Terén je tu podobný jako v lesích u nás v Česku. To jsem mohl zůstat doma, že?

Ve 13:30 jsem na startu LT. Fotím se u hraničního patníku. Hip hip hurá!

Mám pocit, že blogy budou docela krátké. Stezka je totiž většinou v lese a většinou buď stoupá, anebo klesá. Někdy je to docela strmé a dalo by se říct, že terén je náročný. Ale nic mimořádného. Určitě to není náročnější než traily v Alpách. 

Asi po hodině chůze potkám prvního člověka. Je to section hiker a jde poslední čtvrtinu. Pak potkám jednoho SOBO thru hikera a jednoho day hikera. 

Když mám před sebou poslední kopec, Jay Peak, tak dojdu k přístřešku a v něm sedí další hiker. Je to borec, co má za sebou triple crown a další traily. Tak se zdržím a kecáme. Do dalšího přístřešku mi zbývá ještě něco přes hodinu. 

Pak pokračuju dál. Stoupám posledních 300 výškových metrů. Prve lesem a pak se ocitnu na sjezdovce. Konečně mám výhled do krajiny. Na sjezdovce je krásně posekaná cesta, ale moje stezka vede zpět do lesa. Až poslední úsek k vrcholu, na kterém je barák lanovky, jdu opět po sjezdovce. 

Na vrcholu jsem v 18:11. Výhledy jsou bomba. Je tu krásně. Mohl bych jít dolů po sjezdovce, ale stezka mě opět vede náročným terénem. Prve ji následuju, ale pak se rozhodnu, že kus půjdu po sjezdovce. Je to mnohem rychlejší. 

Pak se cesty rozcházejí, tak se napojuju na stezku v lese a zbývá mi poslední úsek k chatce Jay Camp. Po cestě ještě míjím day hikera. 

U chatky jsem tak 18:30. Uvnitř jsou dva starší SOBO hikeři. V chatce už je šero. Večeříme a chystáme se na spaní. Situace s vodou není nic moc. Potůček neteče, jsou tu jen malinké zbytky stojící vody. Ale dá se nabrat vždy tak půl litru do mého filtračního vaku. 

Všichni tři máme ursacky a věšíme je venku na stromy. Zhruba v 8 jdeme spát. Ještě chvíli píšu blog s zalehám. 

20 km, stoupání 1613 m.