Anyberry

Když jsem minulý rok prošel svůj první trail v USA (Arizona Trail), tak jsem věděl, že to není naposledy. Ideálně bych hned další rok šel nějaký další trail. Lákal mě Colorado Trail, ale ten se chodí v létě a na červenec už jsem plánoval Norsko, tak nemůžu hned zase v srpnu jet na další výlet, nejde holt stihnout všechno. Takže co nějaký trail, který se chodí na podzim? Ano, The Long Trail ve Vermontu! Je to nejstarší trail v USA a má délku asi 270 mil, takže něco přes 400 km.

Kolik na to budu potřebovat času? Podle vzdálenosti by to vypadalo tak na 2 týdny, možná i míň, ale všude píšou, že severní část má hodně náročný terén a že to chce tak 3 týdny celkem. Takže si pro jistotu kupuju letenku na 3 týdny a ještě pár dní rezervy navíc. Letenku kupuju už v březnu! Poletím přímým letem z Vídně do Bostonu s Austrianem. Stálo to asi 13000 Kč (pouze s příručním zavazadlem). Do Bostonu jsou sice občas letenky i pod 10 tisíc, ale můžu si jednou připlatit za pohodlnou jízdu bez přestupu. Trochu mě zklamalo, když se pár týdnů před odletem stejná letenka objevila v nabídce za 10500 Kč. To je život.

Long Trail sdílí prvních 100 mil na jihu s Appalachian Trail, který pak pokračuje na severovýchod, zatímco Long Trail jde dál přímo na sever. Jak se blíží termín odletu, tak začnu řešit detaily. Půjdu ze severu na jih. Jednak jak přichází podzim a zima, tak se bude postupně ochlazovat a na severu je prý celkově chladněji. A pak taky docházím k závěru, že nakonec toho času asi mám fakt hodně a když půjdu ze severu na jih, tak pak můžu plynule pokračovat po Appalachian Trail, kam až dojdu.

Beru s sebou notebook, který nechám v Bostonu. Mohl bych taky skončit hike dřív a nějakou dobu pracovat z Bostonu, ale je tam hodně drahé ubytování a taky tam moc nemám co dělat kromě práce. Takže to budu směřovat k tomu, abych co nejdýl zůstal na trailu. Mám na chození asi 24 dní, to je dost na to, aby člověk nasál ten trailový režim, kdy člověk řeší pouze, kam má jít, kde bude spát, kde dokoupí jídlo a jaké bude počasí.

Počasí zatím vypadá příznivě, ale dá se očekávat nějaký mráz v noci a taky déšť, takže budu mít těžší batoh než v Arizoně. Nakonec je základní váha něco málo pod 5 kg.

Středa 10. září 2025

Vstávám 4:50. Jen se obleču, dobalím věci, vyčistím si zuby a v 5:14 jedu šalinou na Českou. Pak jdu pěšky ke grandu. Původně jsem chtěl nakoupit jídlo na prvních pár dní až v USA, ale v blízkosti Boston South Station, kde se budu pohybovat, je jen Whole Foods, což je hodně drahý obchod, takže nakupuju většinu věcí už doma v Lidlu. Mám asi 2,5 kg jídla. Batoh je dost plný. K tomu mám plátěnou tašku s notebookem a zdrojem a kindlem. Tyhle věci nechám v Bostonu.

V 5:40 docházím ke Grandu. Žlutý autobus tu už stojí a lidi nastupují. Vyrážíme v 5:50. Jsem ve spodním patře a je to tu dost stísněné. Měl jsem si připlatit asi stovku za vrchní patro, kde je konfigurace sedadel 1-2.

Než dorazíme na letiště, tak máme zastávku v centru Vídně. Doufal jsem, že tam budeme před hlavní špičkou a pak z centra na letiště už by to mělo být ok. Chyba lávky. Na zastávce u hlavního nádraží máme zpoždění 50 minut. Na letišti jsme místo v 8:05 až asi v 9. Času mám sice dost, letí mi to až 10:40, ale sedět v busu 3 hodiny není moc fajn. Jenže jiný spoj moc nepřipadá v úvahu – mohl bych jet vlakem, ale byl bych v 8:50 teprv na nádraží ve Vídni, takže tak 9:20 na letišti. To už mi přišlo trochu riskantní – kdyby měl vlak zpoždění. Blbý je, že přesně ve stejné situaci budu opět v listopadu, kdy mám další let z Vídně v 10:40 ve všední den.

Na letišti jde všechno hladce. Mám jen příruční zavazadlo. Jdu přímo na bezpečnostní kontrolu. Trochu jsem váhal, jestli vzít nožík a jestli mi projdou kolíky od stanu. Alenka, co je zrovna na Colorado Trailu, obojí pronesla ve Vídni bez problému. Konzultoval jsem to s ChatGPT a ten mě varoval, že po cestě tam možná ok, ale zpět to může být horší, americká TSA je přísnější. No, jsem zvědav, jak s nima pochodí Alenka. Vzal jsem si raději tupější kolíky ze starého stanu. Ještě zvážím, jestli to risknu, anebo ty kolíky nechám kolegovi v Bostonu, aby mi je časem někdo dovezl.

Každopádně bezpečnostní kontrola ve Vídni proběhla hladce. Jdu do salonku Vienna Lounge, kde mám přes Priority Pass vstup zdarma. Je to tu prostorné, není tu příliš velký ruch a mají docela dobré jídlo, takže jsem spokojený. Akorát škoda, že nemám víc času (na práci). Můj boarding má začínat v 9:55. Ještě si dávám rychle třetí čaj a v 10:00 valím ze salonku ke gejtu. Projdu automatickou bránou na kontrolu pasu a za chvíli jsem u D22. Nic jsem nezmeškal, ještě můžu jít v klidu na záchod a pak už pomalu jdu přes most do letadla. Letíme s Boeingem 767, to se moc nevidí. Je to wide body, ale celkem úzký, konfigurace 2-3-2. Včera při online check-inu na mě vyšlo místo 25H, což je sedadlo v uličce na krajní dvojce. To jde, hlavně když to není prostřední místo. A na spaní se hodí okýnko na opření, ale toto je denní let, takže ok.

Vzlítáme celkem včas, tak možná o 5 minut později, tedy 10:45. Po cestě prve koukám na nějaká youtube videa, co jsem si stáhl, pak se podává oběd, pak si něco čtu a pak vytáhnu notebook a píšu tento blog. Je 13:16, už jen 6 hodin letu!

Zbytek letu jsem trochu pospával, trochu četl a taky koukl na první půlku filmu Brutalista. Druhou snad zkouknu po cestě zpět.

Let trval skoro 9 hodin, přistáli jsme 13:40.

Na letišti to šlo překvapivě hladce! Na imigraci byla úplně mini fronta, měl jsem hotovo ve 14:05. Celní kontrolou jsem prošel naštěstí nepovšimnut. Pak jsem čekal 7 minut na bus do centra. A ve 14:37, míň než hodinu po přistání, jsem stál před officem v Bostonu! Čekal tam na mě kolega Happy. Office tu mají moc pěkný. Prve jsme trochu pokecali a pak jsem dodělal nějakou práci. Zrovna na mě dnes vyšla taková věc, kterou je potřeba udělat každou středu a je to zatím automatizované jen z části. Takzvané repo promotion – ze stage do produ a z developmentu do stage. Happy mi předává balíček, co jsem si k němu objednal – Ursack. Je to vak na jídlo odolný proti medvědům.

Když vyřeším poslední nutné věci, balíme to a jdeme se s Happym projít trochu kolem, dokupuju něco v obchodě, dáme si pivo na venkovní zahrádce a pak zakotvíme na večeři, Happy mě zve. Nestěžuju si, je to od něj milé. Ale restaurace působí dost honosně a přijde mi to všechno hodně drahé. Happy tvrdí, že to jsou celkem průměrné ceny, tak snad ok.

Dobře se najíme a pak směřujeme k zastávce South Station, kde se loučíme a já pokračuju dalších 10 minut na můj hostel. Všechno je tu blízko u sebe. Mimochodem, ten hostel bylo jediné rozumné ubytování, které jsem tu v okolí našel. Postel v 6lůžkovém pokoji stála 1850 Kč. Ano, Boston je drahý.

V hostelu se ubytuju kolem osmé. Kupodivu nejsem nijak extra unavený. Ale je mi jasné, že se vzbudím ráno brzo, tak po sprše jdu rovnou spát.

14200 kroků.