Anyberry

Pondělí 21. července

Jako obvykle jsem nechal poslední zápisek na později a teď už budu detaily trochu lovit, například si nejsem jist, kdy začínala snídaně, ale to neva.

Vstávám, snídám, snídaně je fakt dobrá. Dnes už si nezasloužím velkou snídani, nebudu už nikam šlapat, ale stejně se najím až příliš. Asi v 8:23 vyrážím na nádraží. Vlak mi jede 8:38.

Je krásné ráno. Naposledy se rozloučím s horama okolo. Vlak přijíždí v 8:35. Na to, že pojedu do Osla 4,5 hodiny, tak ten vlak působí spíš jako taková lokálka – něco jako z Brna do Blanska nebo do Tišnova. A vlak ani nepůsobí moc plně. Moje místenka je na takové horší zmenšené místo u dveří, tak zabírám lepší místo naproti a do konce jízdy ho ani nemusím nikomu uvolňovat.

Výhledy jsou ještě nějakou dobu super, ale pak už jsme pryč z hor a už je to takové normální.

Vystupuju na hlavním nádraží v Oslu a jdu se projít. Je dost teplo. Mají to tu hezké. V obchodě DNT (Den Norske Turistforening) vracím klíč a na kartu dostanu zpět 100 NOK. Za poslední hotovost taky kupuju hezké pohledy, ale se známkami je to horší – nakonec je neseženu. Doba pohlednic asi už fakt pomalu končí.

Pak dojdu k ikonické budově opery na pobřeží. Vedle mě zaujme budova s nápisem Munch. Já bych asi fakt nevěděl, že to byl malíř, natož z Norska. Ale některé ty obrazy znám. Kupuju triko s vyobrazením obrazu The Scream. Mají tu taky pěkné pohledy, ale už mám. A navíc tyto jsou hodně drahé (35 NOK = 70 CZK za jeden).

Kolem půl čtvrté jsem zpět na nádraží a jedu vlakem na letiště, trvá to asi 20 minut.

Na letiště se pohybuje spousta mladých Čechů s týmovými batůžky a na nich startovní čísla. Jsou to sportovci, kteří se účastnili mistrovství Evropy v atletice do 23 let v Bergenu. Jedna Češka dokonce vyhrála zlatou medaili v běhu na 100 m!

V Praze je to boj o čas. Trochu se obávám, jestli stihnu nějaký slušný čas, tak preventivně domlouvám nocleh u kamaráda Jindry. Ale jak přistaneme, tak už je celkem jasné, že stihnu buď Regiojet ve 20:47, anebo rychlík ve 21:01. Klíčový byl přestup na Muzeu – stihl jsem být na nástupišti linky C asi za minutu nebo minutu a půl. Kdyby mi ten dřívější spoj ujel, tak bych ten Regiojet asi nestihl. Takto jsem byl na nádraží u tabule odjezdů ve 20:41 a dokonce ještě ani nebyla oznámená kolej mého vlaku.

Ve vlaku kupuju nějaké ty jejich levné dobroty. Nakonec jsme nabrali zpoždění, takže jsem nestihl rozjezd 23:30 a beru Ubera. Doma jsem někdy ve 23:45 a tím můj výlet skončil.

Výbava

Před cestou jsem zvažoval, jestli si mám vzít s sebou stan, anebo se spolehnu na chaty. Nakonec jsem se rozhodl pro druhou možnost. Počítal jsem s tím, že budu chodit spíš v kalhotách a bundě, ale nakonec bylo počasí tak dobré, že jsem téměř celou dobu chodil v kraťasách a triku. Podle gear listu mám tedy základní váhu pouze 3,28 kg, jenže v tom nejsou nepromokavé kalhoty a bunda, které jsem plánoval mít na sobě. Takže v reálu byla základní váha tak 3,8 kg. Celý gear list je zde: https://lighterpack.com/r/s964u5

Trochu fail byly ponožky. Nějak jsem si zapomněl před cestou v Dekáči koupit nové, tak jsem si vzal nějaké páry, co už byly napůl ochozené. Ke konci výletu se začaly trhat. Ale měl jsem v záloze ještě teplejší pár, tak jsem použil ten. A pak na poslední 4 dny jsem dokoupil další pár.

Nové boty Altra Lone Peak 9+ (709 g) byly ok, ale nějak jsem hodně ochodil vnitřní vložku. Měl jsem pocit, že na několika místech je už hodně tenká. S tím jsem nikdy neměl problém. Netuším, čím to je. Vezmu si ty boty ještě na jeden výlet a pro jistotu si vezmu navíc vložky z nějakého staršího páru bot.

Péřovku (Crux Nano, 225 g) jsem táhl v podstatě zbytečně, oblíkl jsem si ji jen párkrát, ale neva.

Někde jsem se dočetl, že je dobré s sebou mít přezůvky, tak jsem si koupil ultralehké papuče ZPacks Ultralight Camp Shoes (66 g) a celkem se osvědčily. Akorát je malinko otrava je vždy nějak natlačit do batohu, aby zůstaly rovně.

Na spaní jsem s sebou měl pouze hedvábnou vložku Sea To Summit (125 g). Mám ji už mnoho let a začala se trhat. Což mě trochu překvapuje, protože hedvábí by mělo být velice pevné. Podle ChatGPT je možné, že to křehne použitím pracího prostředku, těžko říct. Hned po návratu jsem koupil novou hedvábnou vložku v Dekáči.

Měl jsem s sebou taky síťku přes hlavu proti komárům (Sea To Summit Nano Head Net, 12 g), ale naštěstí na ni nedošlo.

Taky jsem si vzal termosku Hydro Flask Lightweight 709 ml (290 g), protože to někdo někde doporučoval – že si člověk může vzít čaj od snídaně. Bylo dost teplo, takže s sebou jsem si bral čaj jen párkrát. I tak je fajn moct si udělat víc čaje naráz při snídani, ale asi bych se bez ní obešel.

To je asi tak všechno, co stojí za zmínku.

Závěr

Jet znovu do Norska jsem se odhodlával od roku 2016, kdy jsem tam byl poprvé. Tehdy jsme s přáteli strávili asi 5 dní v národním parku Hardangervidda, kde jsem letošní výlet zakončil. Byla to nádhera, ale skoro furt nám pršelo. Takže jsem očekával, že dešti se nejspíš nevyhnu ani tentokrát, ale nakonec jsem zmokl jen párkrát a většinou času bylo úplně skvělé počasí! Na severu byla stezka dost náročná, ostré šutry a hodně sněhu, ale jak jsem se blížil k cíli, tak to bylo čím dál lepší. Mají to v Norsku fakt moc hezké. Věřím, že se sem ještě někdy vrátím. Ať už do Romsdalu, na Lofoty, anebo někam jinam. Co se týče zdraví, tak jsem si na jaře udělal běžecké zranění (shin splints, česky zánět okostice nebo mediální tibiální stresový syndrom) a měl jsem obavu, jestli s tím nebudou problémy. Poslední 2 dny se to zase ozvalo, ale výlet jsem v pohodě zvládl, z čehož jsem měl radost. Celkově výlet hodnotím jako úspěch!