Anyberry

Pondělí 14. července 2025

Budím se asi v 5 a jdu na záchod. Pak ještě pospávám a najednou koukám, že je 7:40! A snídaně začíná 7:30! No toto! Balení nechám na pak a jdu hned na snídani. Už je tam plno. Doplňovaní věcí malinko vázne. Koš na obaly od snídaně je plný a nikdo s tím nic nedělá. Vejce došly. Ale jinak je to celkem ok. Dělám 3 sendviče na cestu.

Balím a v 9:02 vyrážím. Dnes má nejvíc pršet, ale až odpoledne. Zatím je jen mlhavo. Bude to dnes krátké. Zamluvil jsem si už předevčírem ubytování na chatě, co je 20 km daleko. Na normálních chatách to neřeším, ale toto je soukromá chata a měl jsem strach, aby nebyli plní. A kvůli počasí asi bude lepší si to dnes zkrátit – další chata je až za dalších 25 km.

Hned ze začátku je stezka super, takový černý štěrk a rovina. Krajina už není kamenitá, spíš je všechno travnaté. A postupně se objevují různé bažinaté úseky. Takže suché nohy moc dlouho nevydrží. Tempo se taky mírně zpomaluje, ale pořád jdu blízko k 5 km/h.

Chvíli dokonce trochu prší, ale většinu cesty jen fouká. Jdu dnes v goretexových kalhotách i bundě a je to tak akorát, není mi horko ani zima.

Po 12,5 km dávám krátkou pauzu na svačinu. Mezitím mě dojde kolega od večeře a snídaně. Pak zase dojdu já jeho, když si lepí náplast nad patu.

U chaty Stigstuv jsem ve 13:32. Je to malinká chata, to jsem nečekal! No nic, jdu se přihlásit na recepci. Možná by nebyl problém dojít dnes na další chatu, ale už tu mám rezervaci a možná by se jim nelíbilo, kdybych chtěl jít dál. Navíc se počasí může výrazně zhoršit, i když nejspíš bude pršet jen slabě.

Je to tu takové zvláštní. Všechno se platí zvlášť. Sprcha 10 Kr. za 2 minuty. Což je levné, ale nemám to rád z principu a nikde jinde to zatím nebylo. Svačina na zítřejší oběd je taky extra – 10 Kr. za každý krajíček chleba. Večeře je povinná. Čaj do termosky ráno je taky extra. Jsem zvědav, kolik je vlastně základní cena, neptal jsem se. Chtěl jsem vynechat večeři, ale takto si teda nechám zbývající dva sendviče na zítra.

Dávám sprchu a přepírám nějaké oblečení a dám ho sušit. Ale zatím v sušárně není vůbec teplo. Snad tam zapnou nějaké topení později.

Pak si sednu do obýváku a jdu psát blog. Brzo se objeví kolega chodec, bude tu dnes taky spát. Tak trochu kecáme.

A teď je 15:02 a já dopisuju blog. Venku střídavě prší. Signál tu v podstatě není, takže dnes se mi asi nepodaří nic publikovat. Ale aspoň že mám co číst. Večeře je v 6.

Těch zbylých pár hodin do večeře jsem si většinu času četl. A taky na mě šla únava, tak jsem si v obýváku na chvíli trochu lehl. Večeře byla celkem dobrá. Polévka z chřestu, jako hlavní chod pak brambory a tenké plátky nějakého masa a brokolice a marmeláda. A bylo i na přidání, takže plné břicho zaručeno. A jako dezert jsme dostali takovou teplou buchtu s rebarborou, bylo to dobré.

Po večeři opět chvíli čtu, ale nějak na mě jde pořád únava, tak už kolem deváté jdu do postele. Jsme na pokoji 4 a všichni jdou spát brzo.

Celé odpoledne a večer střídavě víc a míň pršelo. Ale asi by se v tom jít dalo. Takže je mi trochu líto, že jsem dnes ušel tak málo. Ale zas si víc odpočinu na ty dva delší závěrečné dny.

Mimochodem, u večeře jsem zjistil, že velká skupina, co jsem ji dopoledne předcházel a taky tu jsou ubytovaní, tak je nějaký zájezd – z Finse do Haukeli. Tedy poslední část Massiv, která jde přes Hardangervidda. Je jich 14. Borec říká, že je to sice o trochu dražší, ale nemusí se o nic starat. Jako ještě bych to chápal v místech, kde je to organizačně náročnější a musí se předem něco rezervovat. Ale zvlášť u Norů to moc nechápu, jak takový business může fungovat. Protože tady opravdu není co řešit. Člověk prostě jde z chaty na chatu. No nic, hlavně když jsou všichni happy.

Když se chystáme spát, tak odvedle štěká pes. Přijde za náma paní, že je to její pes a že jí nedovolí si ho vzít na pokoj a že se moc omlouvá. Naštěstí štěkání celkem brzo přestalo.

20 km, stoupání 541 m. Celkem 268 km.

Útrata:
1180 nocleh Krækkja (včetně piva)