Anyberry

Pátek 11. července 2025

Spát jsem šel pěkně pozdě a ještě k tomu s plným žaludkem a měl jsem nějaké to víno. Vzbudil jsem se prve tak v 5 a pak v 6 a vstal jsem asi 6:40. I tak jsem se celkem vyspal, akorát to bylo kratší.

Ostatní zatím spí. Snídám a balím. Mezitím vstává i ta hikerka. Asi nemohla spát, protože rozhodně nikam nespěchá – dnes si dává volno.

Vyrážím v 7:25, rekord! Prve se vracím kousek po silnici k hotelu. Pak odbočuju na štěrkovou cestu a začíná stoupání, které bude mít celkem tak 400 m. Po chvíli odbočuju na stezku.

Postupně stoupám, až dojdu do lokálního maxima a pak se cesta různě vlní. Kvalita povrchu je vesměs nevalná. Většinou šutry a stezka jen velmi málo zřetelná. Ale i tak se daří držet rychlost většinou nad 4 km/h.

Po 14 km dojdu k chatě Bjordalsbu. Chata bude asi ok, ale to místo je taková pustina plná šutrů. Je 10:53. Ani se nezastavuju a pokračuju dál. Pauzu jsem totiž měl okolo desáté.

Zbývá 15 km na další chatu. Terén je dost náročný a místy je celkem horko a taky se opět objevují sněhové pasáže. Jsem totiž okolo 1500 m.

Čas mám velmi dobrý, ají bych dnes zvládl dojít i dál, ale moc se mi dnes nechce a asi bude nejlepší na té další chatě dnes skončit.

Poslední úsek je fajn. Jdu kolem takové divoké řeky, až sejdu skoro k jezeru a tady přejdu přes most a jsem u chaty. Je 15:15. Jdu se na recepci zeptat na nocleh. Jsou plní, takže budu asi na matraci. Ale prý se zatím neví kde a mám se zeptat později, někdy po páté, až bude mít paní posilu.

Tak jdu zatím k jezeru se okoupat. Je celkem horko. Jezero má na hladině nějakou špínu, ale asi to nic není. Skočím tam. Je to osvěžující. Pak sedím na břehu a píšu blog i za včerejšek. Signál tu není. Mezitím se přiženou mraky a už nesvítí, ale je příjemně. Akorát mě trochu obtěžuje hmyz, ale v mezích.

Teď je 16:47 a mobil je skoro vybitej. Asi tu ještě chvíli posedím a pak se vydám na recepci to zkusit znovu.

Jo a když jsem měl druhou dnešní pauzu, asi ve 12:30, tak jsem zjistil, že mám dodraný obě ponožky. Zatím jsem pořád chodil v jednom páru (a snažil jsem se ho každý den oprat). Ty ponožky jsou celkem tenké, tak jsem tušil, že do konce nevydrží, ale přece jen jsem doufal, že vydrží o den nebo dva dýl. Snad si vystačím s druhým párem, co mám. Pak mám ještě tenoučké ponožky na kemp a jedny teplejší. Přinejhorším se dají nějaké ponožky koupit i na chatách.

Kolem páté jsem se šel znovu zeptat na ubytování. Budu v noclehárně nahoře pod stropem na matraci. Už je tam jeden další chodec.

Večeře je v 7 jako obvykle. Kolem šesté si jdu sednout do obývací místnosti, že si budu číst, ale jde na mě obrovská únava, tak si jdu před večeří na půl hodinky lehnout.

V 7 jdu na večeři. Sedím vedle toho borca, co se mnou sdílí místo pod střechou. Je to Dán ve středních letech. Má dospělého syna, co prošel například PCT.

Večeře je asi nejlepší, co jsem zatím zažil. Prve je zeleninová polévka, asi se špenátem. Jako druhý chod se podávají šťouchané brambory, dušené hovězí s mrkví a k tomu ještě vařený květák a brokolice a marmeláda. A jako dezert panna cotta. Mňam. K jídlu si dám točené pivo – nechal jsem se zlákat sousedem.

Po večeři si udělám čaj, což je součást večeře, a jdu si s tím sednout vedle do obývací místnosti a u toho dopisuju blog a pak si čtu.

Zhruba o půl desáté se chystám na kutě a můj kolega taky. Pak je ještě nějakou dobu ruch v pokoji, takže hned neusnu, ale nakonec ano.

29 km, stoupání 1166 m. Celkem 180 km.

Útrata
519 chata Skarvheim (330 nocleh, zbytek jídlo)