Anyberry

Čtvrtek 10. července 2025

Vstávám asi 7:20 a koukám, že jsem snad skoro poslední (můj kolega na pokoji vstává hned po mně). Někteří už jsou pryč a někteří už se chystají brzo odejít. Ale stálo to za to, vyspal jsem se skvěle!

Snídám a balím a pak trochu uklízíme chatu a společně se dvěma borcama jako poslední opouštíme chatu. Je 8:15. Vůbec nepřemýšlím nad tím, kam mám jít. Předpokládám, že od chaty jsou jen dvě cesty. Po jedné jsem přišel a po druhé půjdu. Navíc v dálce vidím borca, tak jdu za ním, i když mi to přijde trochu zvláštní, protože vypadá jako Holanďan, který jde ale směrem na sever a říkal, že půjde dnes prve k silnici a nakoupit.

Každopádně jdu. Mírně se to vlní a pak začne sestup k silnici. To mi ještě přijde ok, protože já mám taky sejít k silnici. No ale pak se podívám na mapu a zjistím, že to je třetí, prostřední cesta od chaty a že jsem úplně blbě. Dole u silnice zdravím Holanďana. Ten se diví, co tam dělám.

No nic, co teď? Bylo to sem skoro 5 km a trvalo to víc jak hodinu. Zpět nepůjdu. Pojedu autobusem s kolegou do vesnice Tyinkrysset a nakoupím v supermarketu, i když jsem to původně chtěl vynechat, protože pořád mám tak 2 kg jídla a vlastně ho asi víc nepotřebuju.

Autobus jede za půl hodiny, asi 9:48. Je to dálkový bus, co jede až do Osla. Jedeme jednu zastávku. Stojí to 110 NOK!! Docela sjedeme o hodně níž. Je to škoda se takto ošidit o naklesané metry, ale neva.

Vystoupíme a jdeme do obchodu o 500 metrů níž. Je to dobře vybavený supermarket. Nakoupím samozřejmě zbytečně moc věcí. Ale ještě je to v mezích, vejde se mi to do batohu.

Loučím se s kolegou a jdu zkusit stop skrz tunel zpět na stezku. Jenže to tu na stopování není dobré místo. Je to velká silnice a prakticky bez odstavného pruhu. Není tu moc kde zastavit. Tak se rozhoduju, že půjdu pěšky podél staré silnice, co vede paralelně s tunelem.

Asi za hodinu jsem na konci jezera u odbočky doleva, kde začíná stoupání k chatě. Je to nějaká alternativní stezka – ta hlavní je ještě o kus dál. No, zkusím to.

Projdu kolem jezírka a stoupám skrz řídký lesík. A pak už stromy nechávám za sebou a už jsou tu opět jen kameny a pustina.

Dojdu až na hřeben a pak už jen sejdu k chatě Sulebu. Je pár minut po jedné. To není tak zlé. Oproti normální trase jsem si to zkrátil možná o 5 km, ale zase jsem pauzou ztratil tak hodinu a půl. Myslim, že bych sem přišel nějak podobně.

U chaty vidím nějaké lidi, ale chata je zamčená. Odemknu ji a uvnitř dám sváču.

Pak se chystám k odchodu a všimnu si, že za chatou sedí 3 borci se stanama, co jsem je potkal včera odpoledne v chatě Slettningsbu. Prohodíme pár slov a vyrážím dál. Do další chaty je to kolem 20 km. Prve jdu kousek po rovině a pak začne hlavní stoupání a pak se to ještě různě vlní. Po cestě potkávám běžce, co to běží z jihu a má 4. den a dnes urazí asi 50 km.

Kousek před závěrečným vrcholem, než začne sešup dolů, dojdu holku, co jde mým směrem. Má mega velký batoh Hyperlite Mountain Gear a jak se později dozvím, stan s sebou nemá. Prý hodně jídla a oblečení.

Už se těším, až dnes dorazím do cíle. Asi v 17:50 konečně vidím dole silnici a u silnice hotel a o kus vedle moji chatku.

Je to sice už blízko, ale najednou je tu hustá vegetace, tak je postup pomalejší. U chaty jsem v 18:20, hurá!

Následuje klasické kolečko povinností. Sehnat postel – dokonce je ještě volný jeden pokoj, tak v něm zabírám samostatnou postel. Předem jsem věděl, že tato samoobslužná chata má dokonce elektřinu i teplou sprchu. Takže pak jdu hned do sprchy, po ní přeperu triko a ponožky a dám ven sušit. A pak se chci co nejdřív najíst. V místnosti s proviantem beru dehydrované jídlo a ve varné konvici vařím vodu a pak zalévám jídlo. Čekám 10 minut a pak se do toho dám! Je to pikantní chicken curry s rýží. Později se dozvím, že to za místní jídlo vyměnil jeden Němec, co tu dnes taky je, protože nemá rád pálivé a koupil to omylem. Mně to chutnalo! Pak si dám ještě něco sladkého. A pak začnu řešit internety.

Zhruba o půl osmé přijde prve ta holka, co jsem ji potkal dříve na trailu, a záhy dorazí i její borec, který za ní přijel autem z Osla a přivezl spoustu jídla! Tak vtipkuju, že jestli přivezl jídlo pro všechny. A ono skoro jo! Nabídne do placu lahev vína! Nenechám se dvakrát pobízet! A k tomu chipsy. A donuty. A rozjede se skvělá diskuze o Norsku a o všem možném. Je tu jeden německý pár autem, pak dva borci a holka, co jdou Massiv z jihu společně, všichni taky Němci. A pak ten norský pár. A já.

Hodujeme a kecáme a bavíme se. A pak cítím únavu a koukám, že bude půlnoc! Tak se pomalu začnu chystat na spaní a jak jsem ready jít spát, tak končí i ostatní. Náš hostitel pak ještě uklízí kuchyň.

Dnešek začal failem a dopadl nad očekávání dobře!

36 km, stoupání 1392 m. Celkem 151 km.

Útrata:
360 NOK chata Slettningsbu (330 nocleh + 30 dvě balení ovesné kaše)
110 bus do vesnice
304 nákup
42 zmrzlina