Anyberry

Středa 9. července 2025

Snídaně je dnes dokonce v 7! Budím se v noci dost, ale celkem se vyspím a v 6:40 vstávám. Nechci rušit svoje spolunocležníky, takže skoro nebalím a pomalu jdu do hlavní budovy na snídani. Tam ještě chvíli vegetuju na pohovce a v 7:05 nás pustí dovnitř. Snídaně je dobrá, mají i dobré rozpečené housky. Tentokrát plním dokonce 4 na později. Během snídaně taky publikuju blog. Je to trochu opruz s fotkama, každá se musí přidat asi na 4 kliky.

Pak platím. Bude to tentokrát pouze 305 NOK! Asi že jsem spal na matraci. A sendvič, co jsem měl včera večer, mi nebudou účtovat! Wow! Paní je moc milá. Možná na ni zapůsobilo, že jsem včera přišel až z Krossbu.

Balím věci a v 8:30 vyrážím. Prve jdu pár km po hlavní štěrkové silnici, pak u jezera odbočím na vedlejší. Tady dojdu dvě ženský, tak pak jdu chvíli a nima a kecáme. Prý jestli znám Kiliana Jorneta, že prý bydlí u nich v Romsdalu. A že bych tam měl příště přijet, taky tam mají nějaký trail. Jdou celkem rychle, ale přece jen jsem šel původně rychleji, tak se po chvíli odpojuju – zrovna když končí štěrk a začíná stezka, mírně do kopce.

Stezka je konečně dobrá! Už jsem se bál, že to tady nevedou. I když teda postupně to začne být trochu mokřejší, místy dost. Připomíná mi to Skotsko.

Trochu se to vlní, ale postup je pořád celkem rychlý. Pak sestoupím k jezeru a jdu kolem něj. Když to jde, tak jdu přímo po břehu. Ale pak to nejde a vrátím se o kus výš na stezku. Tady je dost podmáčená a je to obtížnější.

Ve 12:40 jsem na konci jezera a na silnici. Jdu asi kilometr podél silnice a pak začíná závěrečné stoupání před hupem k chatě u jezera.

Po chvíli stoupání dávám pauzu a koukám, že tamhle o kus vedle je taky nějaká stezka a prošlo tam pár lidí. Kouknu do mapy a vidím, že to je moje stezka. Nechal jsem se někde svést na scestí. Říkám si, že to třeba půjde i tudy, tak chvíli ještě pokračuju, ale stezka se postupně ztrácí. Tak to přetraverzuju zpět na tu správnou stezku.

Ve 14:30 jsem nahoře a dole vidím u jezera dvě chatky!

O 10 minut později jsem dole u nich. Jedna je hlavní, se dvěma čtyřlůžkovými pokoji a hlavní místností, kde je kuchyň a posezení. A ve druhé jsou dva suché záchody, místnost s proviantem a ještě jeden pokoj.

Původně jsem myslel, že půjdu dál na další chatu, jenže mi to sem trvalo dýl, než jsem čekal a to bych dnes zase končil až tak v 8. Asi mi prospěje kratší den, zůstanu tu.

Vyberu si postel, vybalím věci a dám si koupel v jezeře. Voda je svěží!

Prve jsou uvnitř dva borci, ale ti tu jen čekají na kámoše a půjdou dál. Pak se postupně trousí další lidi, včetně těch dvou žen, co jsem se s nima dopoledne bavil. Ještě jsem neřekl, že chata je samoobslužná. V každé samoobslužné chatě se dá pár postelí předem zabookovat. V této jsou to 4 ze 14. A všechny jsou vybookované.

No, takže nás tu dnes bude tak 10.

Teď je 17:40 a já ani nemám hlad a to mi ještě zbývá jeden sendvič od snídaně! Sním ho asi někdy po šesté. Jo a taky tu neni elektřina (jako na většině samoobslužných chat). Ale snad zítra dojdu o dvě chaty dál a tam by elektřina být měla, takže ani nemusím moc šetřit elektřinou v powerbance.

Večer je velmi poklidný. Občas si někdo povídá, ale vesměs jen sedíme a čteme si. A starší paní vedle mě hraje karty – asi solitaire.

Kolem desáté jdu na kutě a za pár minut jde i můj spolunocležník na pokoji – jsou tu dvě palandy a každý má jednu, luxus.

Akorát mě večer bolí pravá holeň. Na jaře jsem tam měl zranění a pořád se to občas ozývá. Trochu jsem se toho obával, co s tím udělá takovýto výlet. Jestli jsem na to už ready. No, uvidíme.

25 km, stoupání 851 m. Celkem 115 km.