Anyberry

Uplynuly 4 měsíce od mého návratu z Chile a já jsem se konečně dostal k tomu, abych napsal nějaký závěrečný článek. Donutilo mě k tomu až to, že pozítří jedu na další výlet.

Předchozí příspěvek skončil tím, že jsem došel svůj pěší výlet a skončil jsem v kempu El Inglés na konci GPT07.

Druhý den ráno jsem se celkem pohodlně dostal zpět do Santiaga. Tedy až na pár zaškobrtnutí. Ráno dlouho trvalo, než se objevil řidič autobusu. Můj tip je, že se předchozí večer někde ožral. Aspoň tak vypadal. Pak jsme dojeli až do San Carlos, což je město na hlavní silnici ze severu na jih, takže tam už je k dispozici spousta autobusů. Akorát jsem chvíli zaváhal a ty nejbližší už pak byly vyprodané, tak jsem si pár hodin počkal.

Do Chile jsem se dostal k večeru. Ještě jednu noc jsem přespal v hotelu v centru Santiaga a další den jsem se pak přesunul do bytu, který jsem si pronajal do konce mého pobytu v Chile, tedy dalších 8 nocí.

Bydlel jsem na dobré adrese, ve čtvrti Providencia, kousíček od Metropolitního parku Santiago, kde je i můj oblíbený kopec San Cristobal s výhledem na celé město. Do místního officu Red Hatu to bylo asi kilometr pěšky. Chodil jsem tam skoro každý pracovní den.

Kromě práce jsem se buď šel projít, anebo si zaběhat do parku. Bavilo mě si vyběhnout ten kopec ve vedru.

O víkendu jsem si pak udělal delší výlet pěšky přímo z mého bytu až na nějaký vyšší kopec a pak jsem sešel do nějaké horší čtvrti a odtud mi jel bus přímo zpět k mému bytu.

Jednou jsem se na oběd setkal s Janem Dudeckem, který byl zrovna v Santiagu, tak to bylo fajn pobavit se trochu o tom, jak se k tomu dostal a tak.

Taky jsem se potkal s lidma, co se zrovna chystali na Ojos de Salado v rámci zájezcu s Expedition Clubem – ten stejný výlet, který jsem já absolvoval o 2 roky dříve. Tak jsem jim mohl předat nějaké informace a dobře jsme pokecali.

Po cestě zpět domů jsem měl přestup opět v Atlantě. V podstatě celý den – přiletěl jsem ráno a dál mi to letělo k večeru. Takže jsem se domluvil s jedním kolegou, co pracuje v místním sdíleném officu a potkali jsme se tam a pustil mě dovnitř a postaral se o mě.

Když už jsem tam byl, tak jsem si tam šel zaběhat, z čehož jsem měl radost. Mají tam stezku, která kopíruje trasu nějaké staré železniční trati.

Po cestě zpět na letiště mě kolega nechal řídit svou Teslu. Teda řídit… Tesla řídila sama, já jsem jen seděl na místě řidiče.

Pak jsem měl ještě přestup v Amsterdamu a ve čtvrtek 6. března 2025 kolem poledne jsem přistál v Budapešti. K večeru jsem byl doma a výlet skončil.

Závěr

Jak bych ten výlet celkově zhodnotil… Byl to velký zážitek. Nedávno jsem se koukal na příspěvek, co jsem po první etapě pěšího výletu dával na fb. A psal jsem tam, že to byla jedna z nejtěžších věcí, co jsem kdy udělal. Hmm, tak asi jo. Samozřejmě čas všechny rány hojí, takže teď už vzpomínám spíš na ty hezké věci. Ale je pravda, že zvlášť sekce GPT05 byla opravdu hodně náročná. Zejména psychicky. A teď je otázka, jestli se sem v budoucnu vydám znovu a zkusím nějaké jiné sekce. Řekl bych, že asi ano. Původně jsem chtěl trochu prozkoumat Patagonii, z čehož nakonec sešlo, takže tu mám nějaké resty… Velká výhoda Chile je v tom, že ta sezóna je tam opačná než tady. Těch míst, kde se dá podnikat pěší turistika začátkem roku není moc.

Co se týče mého času stráveného v Santiagu, ten hodnotím kladně. Považuju za velké privilegium, že můžu pracovat odkudkoli a díky tomu můžu takto někde zůstat o trochu dýl a trochu si vyzkoušet život někde jinde. Na běhání mi to místo, kde jsem bydlel, přišlo super. Každý den k večeru se v tom parku začnou rojit všelijací sportovci, hodně cyklistů, a má to dobrý vibe. Akorát by bylo fajn mít k dispozici kolo. Snažil jsem se něco sehnat, ale nepodařilo se. Tak příště si možná vzít svoje? Jelikož jsem neměl kolo, tak jsem se soustředil na běh a možná jsem do toho šel trochu moc zhurta a skončilo to zánětem okostice (shin splints). Běžel jsem ještě párkrát po návratu domů, ale bylo to čím dál horší, tak jsem si musel dát pauzu, která trvala asi měsíc a půl nebo dva. A i pak jsem se snažil být opatrný a přidávat zátěž jen pomalu. Naštěstí na kole mi to nevadí, takže se místo běhu zaměřuju na cyklistiku.

Celkově to byl rozhodně úspěch. Ušel jsem to, co jsem chtěl ujít. A během pobytu v Chile nedošlo k žádnému problému, snad až na ztrátu platební karty hned po příletu (viz první blog post z Chile). Tak zase někdy!