Anyberry

Sobota 22. února 2025

Noc byla opět chladná! Tentokrát o trochu míň, ale i tak mě to probouzelo. Koně se ke mně v noci nepřiblížili. 

Vstávám asi 7:25. Vyrážím pár minut po osmé. Čeká mě závěrečné stoupání do sedla, asi 300 m. Prve je to chvíli víceméně rovinka, až dojdu pod sedlo. A pak je to ráz naráz. Dřina to byla, ale uteklo to celkem rychle. 

Teď co mě čeká na druhé straně. Mám to dnes 30 km, než začne závěrečných 10 km po štěrku. Tak to by tak za 10 či 15 km uz mohl být snazší terén průjezdný pro auto? Nemohl. Terén je velmi členitý a to až skoro do úplného konce. Ale je pravda, že aspoň kvalita stezky se tak po 15 km o hodně zlepší. Jdu postupně několika úzkými údolími. Dole řeka, tu v jednom kilometru brodím hned asi 4x sem a tam. 

Je to tu hezký a stezka je fajn, kdyby nebyla tak prašná. Prach je tu všude. Ono tu totiž přes léto skoro neprší. Jen tečou řeky a říčky a potoky. Ale hlavně já už jsem unavenej a už se těším do civilizace. Tahle sekce ani neměla být moc těžká – 3/5 – a uznávám, že oproti těm předchozím to snazší je. Ale stejně mi to přijde hodně náročný tím, že se člověk musí neustále soustředit, kam ta stezička vede. Často jich je několik, člověk se snaží držet té hlavní, pak se najednou ocitne trochu mimo, tak zas hledá tu hlavní. Teď do toho různé terénní vsuvky – prudce nahoru a pak zase dolů. Je to celé únavné. Aspoň že je dost vody a člověk jí nemusí tahat moc. Rozhodně to pro mě byla zajímavá zkušenost. Ale už se těším na nějakou normální stezku v Evropě anebo v USA. 

Krátce po čtvrté přejdu přes most a jsem na štěrkové cestě. Zbývá 11 km do cíle. Nic moc. Podobné to bylo na konci sekce 6. Bylo by fajn někoho stopnout. Jdu chvilku a jede pickup. Nezastavují mi. Vypadalo to na borce z města. Když zbývá asi 7 km, jede další pickup a ti mi staví. Jsou to místňáci. Jenže jedou jen o kus dál, vezmou mě jen 2 km. Lepší než nic. Zbylých 5 km už dojdu. Ještě teda bych chtěl zmínit, že sice celkově to bylo z kopce, ale bylo tam hodně vlnek.

Někdy o půl sedmé dojdu na konec – El Inglés. Je tu kemp a přístup do řeky. Prve jsem myslel, že bych ještě dostopoval do nejbližšího městečka San Fabian, jenže tam bych nemusel snadno najít ubytko. Jsou tam nějaké cabaños, ale signál nemám, tak to nemám jak zkontrolovat. A navíc jsem špinavej a smradlavej, chtělo by to prve se okoupat a obléct do čistého. Jenže tím bych se zdržel. Možná nakonec bude nejlepší zůstat dnes tady v kempu a zítra ráno jet busem do San Fabian a pak dál až do Santiaga. 

Jdu do kempového kiosku. Jsou tu milí. Borec mi ukáže místa. Je to úplně klidný kout u řeky, kde nikdo není. Paráda, beru. Stojí to 5000 (5 USD). Beru ještě Fantu za 1500. Je tu hezky. 

Potřebuju ještě od rána dosušit stan, tak ho dávám na stůl. Mezitím něco jím. Pak stavím stan. Trochu očistím boty od prachu. Mimochodem, dostaly pěkně zabrat. Na obou už jsou díry. Přitom mají jen tak 400 km. Jdu se osprchovat. Kupuju jedno pivo. Sedím u stolu kousek od stanu, piju pivo, jím oříšky a píšu blog. A kochám se výhledem na řeku. Teď je 20:25 a mám hotovo. Západ slunce je za 8 minut (ale tady už je dlouho stín). Asi tu ještě chvíli budu sedět. Je hezky. Teplo. 

40 km, stoupání 999 m. Celkem 309 km.