Anyberry

Pátek 21. února 2025

V noci mi bylo trochu chladno. Nic hrozného, ale bylo. Přitom jsem byl už o hodně níž, tak 1100 m. Zajímavý. 

Vstávám 7:30. Vyrážím v 8:06, celkem rychle. Asi je to tím, že nesnídám. Zbývá mi 5 km k Irmě, kde koupím chleba a kozí sýr. A navíc je to po rovině. Třeba mi udělá čaj a nasnídám se tam. 

Cesta je snadná, následuju vyježděnou cestu od aut. Dojdu tam v 9:15. Je to takový statek. Vidím lidi v ohradě s kozama, tak jdu za nima. Zrovna dojí. Až na malého kluka jsou tu samé ženy. Předpokládám, že nejstarší z nich je Irma. Omlouvám se, že nemluvím španělsky. A že jestli mají chleba a sýr. Prý ať chvilku počkám. Dodělají dojení a pak dostanu 270 g sýra za 3700. Plus dvě housky. Jestli mám 4000. Tak říkám, že jestli má víc chleba a dávám 5000. Dostanu ještě dvě další housky. Sýr vypadá moc dobře, už se na něj těším. Fakt je škoda, že si s nima nemůžu pokecat. Španělština by se hodila. 

Loučím se a pokračuju dál. Cesta je zatím pořád celkem snadná. Pomaličku stoupám údolím. 

V 11:20 procházím kolem carabineros. Borec si se mnou podává ruku a říká, že před pár dny tudy prošli nějací Němci.

Tady začíná stoupání k jezeru Laguna del Dial. Je to jen asi 300 metrů, ale je to nějaký dlouhý a nemám energii. Možná málo piju? Snažím se na to myslet, ale skoro vůbec nechodím na záchod, takže nic moc. 

Potkávám několik lidí. U jednoho puesta 2 rybáři. Pak 2 borci na koních, co ženou stádo koz. Pak další 2 na koních. 

Ve 2 jsem konečně u jezera. Teda u jeho jednoho cípu – zatím nevidím jeho velikost. 

Počkám, až projdou 2 týpci na koních a pak se koupu. Voda je svěží!

Teď se budu chvíli motat kolem jezera, ale podél břehu to zjevně nejde. Prve mě čeká 320 m nahoru svahem a pak zas dolů k jezeru o kus dál. Jde mi to hrozně pomalu, trápím se. Pak je další vlnění, asi 150 metrů. 

V 17:15 dojdu k poslednímu vyznačenému kempu. Je tu opuštěný přístřešek. Dávám svačinu. Ale na kemp se mi to tu nezdá, není tu žádný travnatý plácek na stan. Navíc chci ještě kus popojít. 

Zbývá poslední úsek podél jezera. 3 km až k místu, kde jezero definitivně opustím. Opět je to náročné, nahoru a dolů ve svahu. Ale ke konci mám najednou pocit, že mám víc síly. Buď je to tím, že jsem přidal s pitím, anebo taky tím, že slunko už tolik nežhne. 

Tady na konci jezera by taky šlo kempovat. Jsou tu koně, ale ti snad většinou nedělají problémy. Ale zkusím se ještě posunou o 2 km blíž k sedlu. Měl by tam být kemp. 

Pomalu stoupám, pozdní slunko všechno zkrášluje. Chvíli před cílem nabírám vodu. 

V 19:30 pod sebou vidím u řeky krásný plac na kemp. Jsou tu koně, ale ti jsou plaší, že jo. 

Sejdu dolů. Vyberu si místo. Koně skutečně prve utečou. Už se chystám stavět stan. Ale koně jsou zvědaví a blíží se ke mně. Hmm, co s váma. Raději jdu ještě tak o 200 metrů dál. Najdu plácek trochu za hrbem od koní a stavím stan. Udělám obvyklé úkony a pak se jdu podívat, co koně. No, jsou trochu blíž. Tak je jdu odehnat. Uvidíme, jestli to vydrží. Jako mě nevadí, když budou blízko. Ale nevím, jak daleko sahá jejich zvědavost. Jestli je nenapadne mi okusovat šňůry od stanu třeba. No, uvidíme. 

Teď už je skoro tma, jsem ve stanu a dopisuju blog. Je 21:15. 

36 km, stoupání 1456 m. Celkem 269 km.