Anyberry

Čtvrtek 20. února 2025

Vstávám asi 7:15. Sice jsem se budil, ale spalo se mi dobře a hlavně mi nebyla zima! Ráno trochu chladněji je, ale žádná hrůza. Startuju 8:05. 

Jdu údolím. Po 3 km dojdu k brodu řeky. Z druhé strany na mě mává borec. Je to místňák Danilo a je tu se dvěma klienty – francouzským párem. Kempují tu i s koněma. Danilo se zná s Janem Dudkem, zakladatelem GPT. Že prý hodně z těch GPS tracků jsou jeho zásluha. Bylo to fajn setkání. 

Údolí se zúží a následuje sestup dolů ve svahu nad řekou. Trochu podobně jako včera. Dole je vesnice Carizales. Je to jen pár domů. První jsou carabineros. Dost hikerů reportovalo, že od nich dostali jídlo. Na mě jsou jen milí. Borec si se mnou podá ruku. Pak jdu k domu, kde by měl být obchůdek. Ale nikdo tu není. Tak jdu k vedlejšímu honosnému domu. Z okna mě anglicky zdraví paní a dole zametá druhá a ta mě jde obsloužit. Nabídka je dost omezená, ale to se dalo čekat. A hlavně mám jídla docela dost. Takže kupuju jen Colu a tyčinku. A do popelnice hážu odpadky, které jsem za den naakumuloval. 

Když odcházím, tak na mě ta paní z toho hezkého domu volá, že ať počkám. Vyleze ven a prohodíme pár vět. Prý ten dům mají na prázdniny a tak. Trvale tam nejsou. Za to ta druhá paní ano. Asi jako jedna z mála.

Pokračuju dál prve chvíli po cestě pro auta. A pak se odpojím a začíná hlavní stoupání dne. Stoupám pomalu, ale jistě. Po prvních pár stech metrech je to už pak skoro rovina a trochu náročnější terén – občas brod přes potok, občas trochu prodírání. 

Pak sestoupím dolů k řece a tady je terén náročnější. Trochu bažiny, trochu prodírání. Přebrodím řeku a dávám pauzu. Jsem celkem hotovej. Jsou 3 hodiny. 

O půl hodiny později pokračuju. Musím vylézt ještě 180 m do dalšího sedla. Ale prve jdu kolem hrušně. Beru dvě hrušky. Jednu sním hned a druhou nechám na později. 

Stoupám a stoupám, až jsem v sedle a otevře se mi krásný výhled do dalšího obřího údolí. Počáteční sešup je hodně prudký, pak už je to lepší. 

V 16:41 jsem dole u řeky. Půjdu teď po jejím okraji. Ale je tam hned taková skála, následuje hezký úsek po úzké cestě mezi. 

Pak už se to zase víc otevře a v 5 jsem u značeného kempu. Je ještě moc brzo končit a taky to tu není moc hezké. Ale dávám pauzu pod stromem. Jsem už teď dost nízko, kolem 1100 m a je hic a jsem z toho groggy. 

Kam ještě dojdu? Blbý je, že teď dlouho neni další značený kemp. Za 12 km je domek, kde bydlí Irma, u které se dá koupit chleba a kozí sýr. Tak co kdybych tam došel (snad tak v 8) a zeptal se jí na místo na kemp poblíž? Třeba mě nechá kempovat přímo někde tam. Ale je to ještě dost daleko a už jdu jak mátoha. 

Naštěstí se situace postupně zlepší. Slunko zaleze za horu a hned se jde líp. Cesta se postupně taky lepší, už je i pro terénní auto. Akorát ještě jeden úsek je zase náročnější. 

Potkávám nějaké lovce, co kempují s auty u cesty. Pak přebrodím hlavní řeku údolí a ocitnu se na pravém břehu. Teď už to asi bude chvíli snadné, protože je tu taky jakási cesta. Popojdu půl kilometru a nacházím hezké místo na kemp. Je to kousek od cesty hned vedle řeky a je tu hezká tráva. Je 18:45. K Irmě je to ještě 5 km. Zůstanu tu, je to dobré místo. Akorát teda dost fouká. Snad to ustane jako obvykle. 

Suším podlážku stanu ještě od rána, namáčím nudlovku, ždímu ponožky a návleky. Koupu se v řece. Stavím stan. Nabíjím mobil a hodinky. Jím. Čistím zuby. Pak píšu blog. Teď sedím na kameni u stanu a mám hotovo. Je 20:36. Západ slunce je zhruba někdy teď. Pořád celkem fouká, ale nic hrozného. A je celkem teplo. Asi půjdu pomalu do stanu. 

39 km, stoupání 1036 m. Celkem 233 km.