Anyberry

Středa 19. února 2025

Vstávám 7:10. Trochu balím a v 7:30 jdu na snídani. Marcel a Laura se přidávají záhy. Rozhoduju se, že prve půjdu s nima prozkoumat lezeckou lokalitu. Chtějí se jít podívat na takovou otevřenou jeskyni, kde má Adam Ondra nějaký prvovýstup. A pak si něco vylezou o kus vedle. 

Vyrážíme 8:45. Je to docela kus cesty dál po silnici směrem do Argentiny.

V 9:30 vyrážíme od auta pěšky. Akorát není úplně jasné kudy. Mají nějakého průvodce v PDF, ale jsou tam jen nějaké fotky a popis. Dojdeme na okraj útesu. Tudy se dolů nedostaneme. Má tu být nějaká via ferrata. A už vidíme, kde bude začínat. Dojdeme tam. Celé je to takový žebřík z kramlí. Jsou celkem tenké a některé nedrží úplně pevně. Ocelové lano je taky tenčí, než bývá v Alpách. Marcel jde první. Pak Lora. Oba mají helmy a aspoň smyčku s karabinou, kterou se jistí. Marcel mi zdola říká, že neví, jestli by mi to doporučil. Ze některý jsou uvolněný. Ale lano vypadá dobře. Tak říkám, ze to zkusím, jestli mi půjde se držet lana. Rozhoduju se nechat batoh nahoře. Schovám ho za šutr. Sestup celkem jde. Druhá půlka je převislá, tak to je samozrejmě trochu horší. Ale brzo to mám za sebou. Ani to nebylo tak zlé. Uvolněný byl snad jen jeden stup, tak jsem ho vynechal. Ale je samozřejmě dobře, že byl Marcel spíš opatrnej, koneckonců mě nezná.

Takže to bychom měli. Marcel a Laura hlásí, že půjdou vlastně prve něco vylézt, protože později už bude skála příliš horká. Takže jdu prozkoumat ten Ondrův převis sám. Koukl jsem se na nákres cesty k tomu místu, tak snad tam trefím. Je potřeba se dostat ještě o několik levelů níž. Je to tu takové členité. Naštěstí jak dojdu k dalšímu okraji, tak tam už jsou kamenní mužíci a už je to celkem jasné. Po cestě je ještě jedno místo s lanem, ale to už je snadné. 

Když jsem v cíli, tak slyším, jak někdo křičí. O kus níž je řeka a na druhé straně je pár turistů a mávají na mě. Tak slezu až dolů k řece. A oni jako že jestli tam jde vylézt ven. Prve jim říkám, že jo. Ale pak si vzpomenu na Via Ferratu… tak jim to volám. A oni teda že to zkusí nějak naokolo. Asi naštěstí. Protože nevím, jak by to dopadlo s tou ferratou. 

Vracím se zpět. V jednom místě se dostanu trochu mimo a už je to trochu moc strmé škrábání se sutí vzhůru. Naštěstí na hodinkách vidím, kudy jsem šel, tak se vracím kousek zpět a pak už to jde. Zpět k Němcům to trvalo asi půl hodiny. Zrovna dokončili lezení.

Prohodíme pár slov a taky si vyměníme kontakty a loučíme se. Oni jdou dolů, odkud jsem já zrovna přišel, a já se jdu ještě kouknout kus vedle na spodek vodopádu. Je to super. Voda stříhá všude ve vzduchu. 

Pak už se vyškrábu zpět po ferratě ke svému batohu a dávám sváču. Zpět na parkovišti jsem ve 12. Dnešní dopoledne mě fakt bavilo. Mám rád takové prozkoumávání s trochou skalek. 

Teď se nějak potřebuju napojit na další sekci Greater Patagonian Trail. Ideálně bych chtěl dostopovat k jezeru Maule a odtud je nějaká propojka. Je to tak 6 km. Druhá možnost je ujít něco přes kilometr a tam se napojit na jinou propojku. Trochu mám obavu, jestli tato nebude horší. 

Vyrazím tedy po silnici a snažím se přitom stopovat, ale aut je hrozně málo a nikdo mi nestaví. 

Dojdu k té bližší propojce. Je tu nějaká stavba a ta moje odbočka má závoru a budku a v budce hlídač. Zastavím u silnice a dávám sváču. Ještě zkusím pár aut stopnout, ale nic. 

Tak to teda zkusím tady. Jdu k budce a jde mi jen o to, aby mě tam pán pustil. Ale on to asi chápe tak, že se ho ptám na cestu, jak jsem později pochopil. Protože mi furt ukazuje, že mám jít dál po té hlavní silnici. Tak mu píšu do translatoru, že cestu znám, ať nemá obavy, že chci jen povolení projít. A on teda že ok. Hurá, jedno malé vítězství!

Půjdu asi kilák po asfaltce a pak odbočím na kamenitou cestu. Bude to tak 6 km a 600 výškových metrů do sedla. Jde to celkem hladce. Po cestě potkávám dost koní. Jsou hodně plaší, utíkají přede mnou už z velké dálky. Kéž by se to samé dalo říct o kravách!

V sedle jsem pár minut před třetí. Pak začnu sestupovat do dalšího údolí. Je to 2 km a 350 výškových metrů až na dno. Pasou se tu krávy. Dávám pauzu na jídlo a krávy se postupně přibližují ke mně. Tak raději balím a pokračuju směrem k vyústění údolí do dalšího. Je tu všude dost krav a pár takových mladých začne jít ke mně blíž a blíž. Tak se zastavím, otočím se na ně a začnu na ně hrozně řvát a máchat holema a pak ještě simuluju útok. A to je přesvědčí a rozběhnou se pryč a už to nezkouší. Tohle místo bylo označené jako kemp. S krávama bych kempoval nerad. 

Další místo označené jako kemp je 17 km daleko. Snad tam dojdu. Prve ješte jdu širokým údolím, kde jsou občas trochu bažiny a taky jedno puesto a pak začnu klesat po kravské cestě, co vede ve svahu nad řekou. Tady už je údolí užší. Tento úsek má celkem tak 5 km. 

Když dojdu dolů, tak zbývají ještě 2,5 km do značeného kempu. Samozřejmě tady v tom dalším širokém údolí jsou zase krávy. A nějací koně. 

Jdu po okraji mezi svahem a potokem. Potkám lovce s puškou. Má ji namířenou přímo na mě, jak jdu kolem. Super. 

Asi 300 m před rozcestím a značeným kempem nacházím hezký travnatý plácek u potoka. Je velmi mírně šikmý a taky jsou na něm takové minihovínka – asi od ovcí? To zvládnu. Jsem tu v 19:55. Ještě mám minimálně hodinu světla. 

Stavím stan a koupu se v potoce. Jsem ve výšce 1600 m a je celkem teplo. Koupačka je super. Věřím, že dnes snad nebudu mrznout. 

Ted je 22:06 a dopisuju blog a jdu pomalu spát. 

33 km (včetně dopoledne), stoupání 1223 m. Celkem 194 km.