Anyberry

Úterý 18. února 2025

Vstávám asi 6:30. Dám si čaj a před sedmou vyrazím na zastávku autobusu. Je to něco přes kilometr. Asi po 8 minutách jede kolem auto a pán mě bere – ani jsem nestopoval. Jsou tu milí. Myslel jsem, že bus vyráží v 7 z La Mina, ale ve skutečnosti až 7:15, takže jsem tam zbytečně brzo. Nevadí. 

Cesta je fajn. Trvá něco přes dvě hodiny. Doháním internety. V Talce vysedám přímo u obchodního centra, kde je Decathlon. Ještě není otevřeno, tak si prve dám čaj a skořicový šnek. V Dekáči nemají úplně přesné ty ponožky, co bych chtěl, ale něco mají. Rád bych ještě jeden pár prstových ponožek, ale ty nemají. Tak zkouším v obchoďáku další asi 4 obchody a nikde je nemají. Tak beru ještě jedny lehké ponožky. Pak si všimnu, že jsou merino. Trochu fail. Merino není do horka dobré. Ale jako záloha asi ok. 

Pak oklikou okolo řeky dojdu na Plaza de Armas a odtud směrem na autobus. Ve 3 mi to jede zase zpět. Prve jsem myslel, že dnes přespím tu, jenže to bych se zdržel o den déle – zpět jezdí bus jen ve 3. 

Nakupuju jídlo. Beru tak na 4 dny. A pak si uvědomím, že asi za dva dny bude po cestě nějaký obchůdek. Co se dá dělat. Budu muset hodně jíst. 

Na autobusáku mám asi půl hodiny čas, tak se skočím najíst. Jídlo bylo vydatné – taková hutná polívka s kusem masa a k tomu houska a salát. Za 4000 (4 USD). No jenže mezitím se na nástupišti utvořila velká fronta. Až jsem měl obavu, jestli se vlezu. Ale vlezli se myslím všichni a když jsem nastupoval já, tak jsem ještě měl i sedadlo u okna. 

Po páté vystupuju z autobusu. Je to zase přes kilák do Los Alamos do mého ubytka. Vystoupilo i pár dalších lidí a na ně čeká paní s pickupem. Prý ať naskočím taky. Super. 

Zpět v ubytku o mě nevědí a zdánlivě tu nikdo není. Tak najdu kontakt na majitele a píšu mu. Volá paní a ta už jde ven za mnou. Beru stejný pokoj jako včera. 

Přepírám v umyvadle oblečení a suším ho na prádelních šňůrách. Pak si jdu sednout ven před restauraci s mým jídlem. A vidím tam sedět pár, co je tu taky ubytovaný. Tak je jdu pozdravit a nakonec kecáme až do chvíle, kdy mají v 8 připravenou večeři. Jsou to němečtí horolezci. Marcel taky vylezl Ojos de Salado – nejvyšší horu Chile – byl tam teprv před pár týdny. Kecáme o různých horách a tak. Je to fajn. 

Po večeři ještě chvíli kecáme a pak jdem spát. Zítra mě vezmou autem až skoro k jezeru Maule. 

16233 kroků.