Anyberry

Neděle 16. února 2025

Spánek nebyl nic moc kvůli plnému nosu, ale  cítím se odpočatě. Aspoň mi nebyla zima. Půda, na které mám postaveny stan, je celá trochu teplá. A měl jsem otevřený vestibul, takže nemám žádnou kondenzaci (ale možná by nebyla ani tak). 

Vstávám asi 7:20. Nicolas říkal, ať si ráno udělám čaj (na jejich vařiči), tak také činím. Sice mě to zdrží, ale stojí to za to.

Vyrážím v 8:35. Všude okolo vidím sirná pole. Začínám stoupat. Po pár minutách na mě volají kluci, že jdu blbě, že prve mám vystoupat do svahu vpravo. Myslím si, že je to jedno, ty cesty se spojí a já jdu podle mapy. Ale takto na dálku jim to nevysvětlím, tak raději volím tu cestu, kterou radí. Je to skutečně jedno, možná ta jejich varianta byla o trochu lepší. 

Terén je teď takový písčitý a to mě bude provázet po většinu dne. Je to terén jak z jiné planety a je to fakt fascinující. Ale zároveň se mi to brzo přejí. Protože jít v tom fakt není snadné. Tím spíš stoupat. Stojí to hodně sil. 

Po třech hodinách škrábání se vzhůru jsem konečně v sedle. Teď následuje chvilku rovinka a pak začne dlouhý sestup až k chatce, odkud se dá vylézt na sopku Descabezado Grande (něco pod 4000 m). A taky tu údajně může být problém s nějakým Donem Victorem, který nechce, aby sem lidi chodili. Snad ho nepotkám. 

Dorazím tam přesně v 15 hodin. Don Victor nikde. Hurá. Mám za sebou 20 km. Bylo by fajn si vylézt na tu sopku, jenže je to 2000 výškových metrů, takže to je tak skoro na celý den. A ještě k tomu bych musel už pro dnešek skončit. Tolik jídla nemám. A pak taky lidi píšou, že v tom sypkém terénu je to opravdu náročné. Takže to oželím. 

Pokračuju dál. Vylezu 150 m a zase slezu a jsem u vody, kde je na mapě vyznačený kemp. No, asi by se tu rovná plocha našla, ale je to takový štěrk a šutry tu moc nejsou, tak bych měl asi problém. Ale na svačinu je to místo fajn. Snažím se už trochu šetřit jídlem, takže když mám hlad, tak ho ještě zaženu nějakou tyčinkou. Je to dnes má druhá pauza na jídlo. Dávám si tortillu s arašídovým máslem. 

Kolem čtvrté pokračuju dál. Čeká mě 300 m stoupání na asi 3 km a pak dalších 5 km až k vyznačenému kempu. 

Stoupání je opět dřina. Ale metry pomalu ubíhají a nakonec se dostanu nahoru, kde se mi otevře pohled na krásné jezero, kolem kterého několik km půjdu. Je to fakt paráda. Sestoupím k němu a jdu po štěrkové cestičce okolo. Celkem to jde rychle. 

Pak jezero skončí a asi za kilometr dojdu k travnatým pláckům u klidného potoka. Zůstanu tu? Prve jsem koukal, že bych mohl ještě do dalšího vyznačeného kempu. Je to 6 km a 500 nahoru a to samé dolů. Jenže je půl sedmé. To bych tam byl tak v 9 a to už se stmívá. Asi je to zbytečné. Zítra už mi i tak zbývá jen 20-25 km do jakés takés civilizace. Jen si nejsem jistej, jestli ta tráva není všecka podmáčená. Často bývá. Nakonec přebrodím na druhý břeh potoka a tam je krásný suchý plácek, kde už zjevně někdo kempoval. 

Stavím stan, dám nabíjet hodinky a mobil – pořád jedu z první powerbanky, druhou bych ani nepotřeboval! Okoupu se v potoce a něco pojím. Pak vlezu do stanu a dopisuju blog i část za včerejšek. Teď je 20:22 a mám hotovo. Jsem zvědav, jaká bude noc. Vítr už ustavá, jako každý den. Snad nebude moc zima. 

Co se týče terénu, tak sice je pořád sopečná krajina, ale už se to tolik neboří, takže se po tom dá normálně jít. Věřím, že už to bude jen lepší. 

31 km, stoupání 1364 m. Celkem 136 km.