Anyberry

Sobota 15. února 2025

Nějak se mi blbě spalo a navíc mi bylo i chladno. Můj kemp je ve výšce 2500 m. Ráno mám ve stanu kondenzaci, tak čekám na sluníčko. Vstávám až 7:40 a nakonec vyrážím v 8:40. Mega pozdě. Snad mi to nebude chybět večer. Ale snad ne, tma je až v 9. 

Dnes už by to mělo být víceméně po zřetelných pěšinách, nejhorší už je snad za mnou. Někdy odpoledne bych se měl propojkou dostat na další sekci – GPT06. 

Začátek je dobrej, pomalu klesám k řece, kterou přijde přebrodit. Brod je ok, vody není mnoho.

Následuje přechod takové planiny. Cesta tu sice občas chybí, ale je to snadný terén a není problem držet správný směr.

Pak sestoupím do dalšího údolí k řece. Další hodiny budu postupně klesat několika údolími níž a níž. Krajina je hodně členitá a občas se objeví nějaké překážky. Ale vesměs je to celkem ok. 

Asi ve 12 se ocitnu na dně širokého údolí a tady je postup dost náročný. Zejména kvůli porostu. Ale track v OSM dost pomáhá najít cestu skrz. Nakonec to trvalo jen asi půl hodiny a zase už jsem z toho venku a jdu v kamenitém terénu. 

Ve 2 se spustím do posledního velkého údolí. Opět musím hledat cestu mezi porostem. A taky jsou tu trochu bažiny. A taky brodím řeku. Tech brodů bylo dnes víc. 

O půl třetí jdu kolem puesta a vidím pána. Skoro bych prošel nepovšimnut, ale vystartují na mě jeho psi. Bohužel si moc nerozumíme, ale je milej a zjevně nemá problém s tím, že tama jdu (byly nějaké reporty, že je tu potenciální problém). 

Pokračuju dál. Sotva se ploužím. Je to taková písčitá půda, jde se blbě. 

Míjím chatky a u nich dvě vlajky – chilská a pak vlajka “Trump”. Naštěstí tu nikdo není. 

Před čtvrtou dojdu na konec údolí. Konečně dávám pauzu, už jsem ji potřeboval (dnes druhá). Jsem pěkně zmoženej.

Čekají mě poslední 3 úseky až k horkým pramenům, kde se napojím na GPT06. 

Pokračuju dál. Pauza pomohla. Prve stoupám pomalu vzhůru širokým kamenitým řečištěm. Jak už to bývá, postup je pomalý. Na mapě se většinou držím trasy v OSM, až v jeden moment mě vypeče – dojdu na kraj útesu, kde eroze udělala své. Zřejmě to kdysi pokračovalo. Naštěstí o kus dřív jde celkem slušně sklouznout dolů po suti. 

Před šestou dojdu k místu, kde se obě trasy liší. Údolí se rozdvojuje, z mého pohledu doprava vede vzhůru divoký potok. Track GPT mě vede kus stoupat v podstatě v potoce a pak se vyškrábat do svahu vlevo. OSM vede přímo nahoru. Hádám, že je to opět něco, co dřív šlo, ale teď už nejde. 

Jdu tedy vzhůru potokem a za chvíli dojdu do bodu, kde mám odbočit. Vypadá to nic moc. Buď můžu zvolit skalku, anebo sypající se svah. Prve přemýšlím o skalce, ale nakonec zvolím svah. Musím říct, že i s tou nestabilní sutí se dá pracovat. Dá se celkem odhadnout, kterej šutr udrží a kterej povolí. Taky je důležitý, jakým směrem na ně člověk tlačí a jakou silou. 

Za pár minut jsem nahoře a tady už je jakási stezka. Teda vypadá to spíš jak strouha, ale je to ok. Tady je v mapě bod GPT06 Trailhead. Takže mám pětku za sebou, hurá!

Je 6 hodin. Čeká mě asi 400 metrů strmého stoupání. Až stoupání skončí, ještě pokračuje travers. Začínají se objevovat oblaka síry. 

19:22 konečně přicházím k horkým pramenům. Je tu termální bazének. A v něm 2 Čilané! A jeden mluví anglicky! Mám radost!

Říkají, ať se přidám. Odkládám batoh, vyslíkám se a lezu dovnitř. Prve mi to přijde hrozně horký. Navíc mě pálí doškrábaný nohy. Ale za minutu se to poddá a pak už je to čistá blaženost. 

Když toho mám dost, tak stavím stan a jím. Kluci mi udělají čaj, jsou hodní. Setmělo se. A pak jdeme společně do místa, kde vyvěrá vroucí voda a oni si z toho dělají čaj. Že prý je to trochu sirný, ale dá se to. 

Lezu do stanu a ještě píšu blog, ale už ho nedopíšu. Končím ve 22:30. Jo a jsem dost nachlazenej. Z toho větru tady. Takže spánek bude asi nic moc. 

Jsem zvědav na zítřek. Snad už to bude schůdnější, když je to relativně populární stezka i mezi místními. 

30 km, stoupání 934 m. Celkem 105 km.