Anyberry

Pátek 14. února 2025

Budík mi zvoní 6:40, ale už jsem byl stejně vzhůru. Vstávám v 6:50. Vyrážím 7:24. Jako první mě čeká brod řeky Rio Negro. Oproti večeru je opravdu výrazně klidnější, jde to celkem snadno. Zajímavé je, že se mi hned po ránu trochu klepou nohy. Nevím, jestli z nervozity, co mě čeká, anebo z únavy. 

Dnes mě čeká přes 20 km krajinou bez stezky. Bude to výzva. Jak přebrodím řeku, tak prve mírně nastoupám takovým traversem a pak následuje brutální klesání k Rio Colorado, kde by měl být most. 

Prvotní prudké klesání bylo nakonec nejmenším problémem. Horší bylo to, co následovalo. Takový travers ve svazích nad řekou. Místy se začla objevovat různá vegetace. Bylo to opravdu náročné. A pak jsem došel k hustému lesíku nízkých stromů. Tak jsem se kus vrátil a rozhodl se, že zkusím jedním vyschlým řečištěm slézt až k řece – třeba bude terén u řeky nakonec rychlejší. Překonal jsem pár prudkých úseků a slezl dolů. Chvilku jdu podél řeky a pak to vidím – sráz, který vede až dolů k řece. Takze buď přebrodím – na druhé straně je pěšina – anebo budu muset někde vylézt zpět tak 10 metrů na okraj srázu. Brod chvilku zvažuju, ale je to fakt dost divoká řeka. Takže se vyškrábu zpět nahoru. Je to s vypětím sil, ale podaří se. 

Ještě zbývá pár km a vůbec to není zadarmo. V 11:20 jsem konečně u mostu. Bylo to asi 6 km a trvalo mi to skoro 4 hodiny!!

Podle dřívějších reportů by za mostem už měla občas být stezka. No první kilometr je dost šílenej. Ale naštěstí pak se skutečně objeví stezka. Občas zmizí, ale po většinu cesty nad řekou nějaká je. Nejhorší je poslední část tohoto úseku, kde občas musím překonat boční hluboké řečiště. Párkrát je to fakt dost na hraně, jak je to strmé a všechno se to sype. 

Ve 4 konečně začínám závěrečné stoupání k sedlu a za ním k jezeru – tam dnes snad zakempím. Je to celkem 6 km a 700 m výškových. První asi kilometr je hrůza – drápu se přímo vzhůru. Ale pak se napojím na pěšinu a té se držím celé hlavní stoupání. Samozřejmě se nadřu, ale hlavní je, že už nemusím tápat, kudy jít.

Pak se dostanu už na dohled sedlu. Stoupání je mírné a půda je písečná či sopečná. Ploužím se pomalu, ale jistě. 

V 18:30 jsem konečně na nejvyšším bodě. Sedlo to úplně není. Je tu taková obří planina. Pokračuju dál a začínám pomalu klesat k jezeru. Vyplaším 3 koně. 

U jezera jsem tak 18:45. Zvládl jsem to. Odsud už by měla vést stezka. Mám toho dnes dost. Ještě bych zvládl slézt dolů k další řece (kterou budu brodit), třeba by tam bylo závětří, ale spíš ne a kdo ví, jestli by tam vůbec bylo místo na kemp. Raději se utábořím zde. Je to krásné místo, akorát se bojím větru. Docela dost fouká. A nejsou tu vůbec šutry, tak snad bude půda dost tvrdá, aby to kolíky udržely. 

Postavím stan, je to v tom větru trochu boj. Jsem hned vedle jezera. Okoupám se, voda je celkem teplá, je to mělké. Ale jak fouká, tak je mi celkem kosa. 

Kolem osmé lezu do stanu. Ted je 20:55, západ slunce byl tak 10 minut zpět. A vítr ustal. Vypadá to jako pravidlo – včera to bylo stejné. Snad to vydrží. 

Byl to dneska fakt hodně náročnej den. Nevím, kdy jsem naposledy dělal něco tak těžkého. Ale ta krajina je tu fakt dechberoucí. 

21 km, stoupání 1613 m. Celkem 75 km.