Anyberry

Když jsem na jaře 2023 odlétal z Chile, tak jsem nečekal, že se sem už za 2 roky vrátím. Jenže pak se objevila super levná letenka a já jsem prostě nemohl odolat. Na výletě v roce 2023 bylo hlavním cílem vystoupat na nejvyšší horu Chile na severu země. Tentokrát mě lákala Patagonie. Je to oblast, kterou jsem chtěl vždy navštívit. Jenže jak se blížil den odletu a já jsem začal plánovat, co konkrétně budu v Chile dělat, ukázalo se, že v Patagonii je na mě možná až moc zima. Vypadalo to na teploty 3-5 stupňů a do toho silný vítr a někdy i déšť nebo sníh. V kombinaci s tím, že bych byl celé dny odkázán jen na sebe, možná bych ani nikoho jiného nepotkal, je to na mě trochu příliš. Jednak to chce víc teplého vybavení, ale taky by to asi chtělo víc času, abych si mohl dovolit čekat na lepší počasí ve městě. Nechám to na příště. Akorát škoda, že už jsem koupil letenku ze Santiaga na jih, která mi propadne. Je to asi 110 dolarů, což ve velkém obrázku není mnoho, ale dělám to nerad. 

Kam tedy pojedu, když ne do Patagonie? Projdu si pár sekcí Greater Patagonian Trail v sopečné krajině pár hodin na jih od Santiaga. Konkrétně začnu sekcí 5. Pojedu 2 hodiny autobusem na jih do města Curico a odtud ještě hodinu směrem k do hor k argentinské hranici do Los Queñes. Dál už budu šlapat po svých. Mám asi 2 a půl týdne času, tak uvidím, jak dlouho mě to bude bavit a kam až dojdu. 

Cesta tam

Cesta bude dlouhá. Letím z Budapešti (pro mě poprvé), pak mám tři lety přes Amsterdam a Atlantu až do Santiaga. Vyrazím v neděli ráno vlakem z Brna a v Santiagu budu v úterý ráno. 

Neděle 9. února 2025

Vstávám v 7:30. Piju čaj a dobaluju a v 8:20 mě vyzvedává Janko. Hodí mě na nádraží, to se mám! Na nádraží mám dost času na nákup nějakého pečiva a v 8:48 mi jede RegioJet do Budapešti. Mam s sebou dost jídla ze včerejší oslavy tatínkových sedmdesátin. Je to skoro až škoda, protože v Regiojetu mají všechno úplně mega levné! Ale nekoupím si nic. 

V Budapešti jedu metrem a pak hned přesednu na letištní bus 100E, který už stojí na zastávce. Jde to všechno mega hladce! Měl jsem ale raději ještě zůstat chvíli ve městě, protože na letišti jsem zhruba ve 14 hodin a letím až 17:05 a check-in otevírá 2 hodiny před odletem. Tak si dám polívku v letištní restauraci a pak tam vegetuju  v křesílku. 

Na check-inu mi řeknou, že v USA nemusím vyzvedávat zavazadlo, ale ukáže se to jako nepravda. Taky se dozvím, že let je přeplněný a budu na standby a až u brány se dozvím, jestli dostanu boarding pasy. V této situaci jsem poprvé, ale dopadne to dobře. 

Vzlítáme asi 4 min po plánovaném odletu, krása. V Amsterdamu jde všechno hladce. 

Budu dnes spát u kamarádky Ati. Bydlí blízko letiště. 10 minut vlakem a pak 15 minut pěšky, úplný luxus! 19:10 jsem u vlaku, další jede 19:25, v 19:35 jsem na místě a za pár minut Aťa přijíždí na kole – jak jinak, jsme v Holandsku! Odložím si věci u nich doma a za chvíli už sedíme v místní hospůdce a pijeme pivo. Probrali jsme důležité záležitosti ohledně pěveckého sboru, kam oba chodíme (teda Aťa má teď pauzu). 

Spát jdeme asi o půl jedenácté. 

8705 kroků. 

Pondělí 10. února 2025

Vstávám zhruba v 7, Aťa s Michalem už jsou taky na nohách. Udělám si čaj a zhruba o půl osmé s Michalem odcházím na vlak. Pracuje taky v IT, tak aspoň zhruba probereme, co děláme. Na zastávce se loučíme a já pokračuju na letiště. Díky moc za azyl a pokec, bylo to fajn!

Na letišti jsem v 8. Letí mi to 9:55. Nastane akorát menší zádrhel na bezpečnostní kontrole. Borec, co ovládá rentgen, je nějakej super opatrnej a většinu zavazadel posílá na sekundární kontrolu. U ostatních stanovišť je poměr zcela opačný. Takže se tam zdržím 10-15 minut. Žádná hrůza. 

Let do Atlanty je s KLM (stejně jako první let) a letíme s Boeingem 777. KLM se z toho snaží vyždímat maximum, konfigurace sedadel je 3-4-3. Sedím na prostřední čtyřce v uličce. Pohodlí není nic moc, ale je to denní let, tak to zvládnu. 

Tentokrát vzlítáme se zpožděním asi 10 minut, dobrý. Po cestě se prve podává oběd, dostanu stejné masové koule a červené zelí, které kamarádka Lucka měla o den dřív na letu z Amsterdamu do Washingtonu. Mám zelí rád! 

Po cestě zkouknu spoustu videí na YouTube. Taky dočtu nový Respekt.

Plánovaný přílet v Atlantě je 13:35, ale jsme tam tak 13:10 a jde to mega hladce, asi 13:35 už jsem venku z letiště a zhruba o hodinu později jsem v centru města. Je potřeba prve vzít shuttle na vnitrostátní terminál a odtud už jezdi každých 5-10 minut metro. Do centra je to asi 25 minut jízdy. Lístek stojí 2.50 USD. Jo a musel jsem si vyzvednout zavazadlo a pak ho hned za rohem zase odevzdat. Naštěstí jsem na něj nečekal víc jak 2 minuty.

Čekal jsem větší město! Koukám na wiki, má to asi 500 tisíc obyvatel. Celkově to působí dost klidně. Ani v centru není nikde moc lidí takto ve všední den. Projdu se do olympijského parku a pak trochu po městě.

Dám si nějaké korejské jídlo.

Pak na chvíli zakotvím v knihovně.

Pak jedu zpět na letiště. Letí mi to 20:11 a jsem tam asi tak 18:20. Vsechno jde jako po másle. Mám spoustu času.

Tentokrát máme na vzletu zpoždění asi 13 minut. Pořád dobrý. Je to Airbus A350 společnosti Delta Airlines a konfigurace je 3-3-3, takže je dost místa. Navíc se mi poštěstilo volné místo vedle mě. Sedím u okna. Prve se podává večeře. Nápoje před i po, chválím! Dávám si 2x červené víno. 

13307 kroků. 

Úterý 11. února 2025

O půl sedmé začíná svítat. Vidím siluety hor.

Přistáváme po sedmé. Imigrace jde dobře. Dlouho čekám na zavazadlo, už jsem myslel, že nedorazí. Deklaruju, že mám nějaké ovoce (sušené), tak jdu pak na další rentgen, ale zdržím se max 5 minut. 

Jsem venku v příletové hale. Chtěl bych tentokrát jet normálním autobusem, protože na rozdíl od minula nemám šíleně moc věcí. Ale na to potřebuju nějakou hotovost. Jdu tedy vybrat do zřejmě jediného bankomatu. Maximální povolený výběr je 200000 pesos, tedy asi 200 USD, ale poplatek je 8,5 USD. To se mi nelíbí. Ruším výběr. Píše to, že karta se vrací a v tu ránu to crashne. Na obrazovce se objeví nápis, ze bankomat je mimo provoz a nějaké telefonní číslo, kam volat. No super. S pomocí nějaké holky, co mi nabídne pomoc, tam voláme. Bankomat na dálku sice ihned aktivují, ale kartu už zpět nedostanu – prý technika poslat nemůžou. To mám teda radost. Je to karta Revolut, kterou používám jako primární kartu při cestování. Mám ještě dvě další karty, ale je to pocitově trochu jak když člověk jednou zadá blbě PIN – už zbývají jen 2 pokusy. Tím, že je to Revolut, tak je aspoň snadné kartu v appce zrušit a objednat novou (ale ta přijde domů). 

No nic, zkusím teda směnit nějaké dolary. Kurz je úplně šílenej, za dolar má být skoro 1000 pesos a oni nabízejí tak 750. Janek Rubeš by koukal! Tak to teda vzdávám a objednám si Uber. Stojí 17 dolarů. Lokální sim ještě nemám, ale je tu letištní wifi, takže to zvládnu. 

Za 20 minut jsem v hotelu Gran Palace v centru Santiaga. Byl jsem tu ubytovanej i minule a bylo to ok a nebyl problém tam nechat zavazadlo, tak jsem zvolil stejné místo. Na check in je ještě brzo, tak tu nechám zavazadla a jdu do města sehnat peníze a lokální sim. 

Měl jsem vyhlídnuté dvě banky – první má mít výběry bez poplatku a druhá má prý velké limity. Narazím na tu druhou – Banco Estado. Vybírám 300000 a poplatek je 5000 (tedy 5 USD). Sice to není ideální, ale je to asi 1,6 %, tak to už zkousnu. 

Na SIM prve zkouším Movistar, ale první prodejna SIM nevede a další nějak nemůžu najít. Tak jdu do Entelu hned u hotelu a tam to klapne. Prve musím koupit za 2000 SIM s 1 GB dat a platností 7 dní a pak dokupuju za 8000 pesos 20 GB dat s platností 1 měsíc. Minule jsem měl eSIM přes Airalo. Je to sice pohodlné, ale stojí to minimálně 2x tolik a ještě k tomu většinou nejde volat. Takže jsem se naučil znovu kupovat fyzické SIM. 

Check-in je ve 14 hodin, ale když chvíli před polednem přijdu do hotelu, borec říká, že za 2 minuty bude pokoj ready! Hurá! Teda je to spíš pokojíček – o dost menší než pokoje, co jsem měl minule. Ale je to ok. Chvíli pracuju a pak odpočívám. Ve 4 vyrazím na procházku. Chci se jít podívat na kopec San Cristobal, kde je krásný výhled na město. Před dvěma lety jsem tam byl celkem tak 5x. Prve jsem myslel, že poběžím, ale pak jsem usoudil, že mám spoustu času, tak se projdu. 

Nejak jsem žil v domění, že západ slunce bude okolo šesté, takže než dojdu nahoru (asi 5 km), tak už bude slunko hezky nízko na pěkné fotky. Ale zjišťuju, že západ slunce je až o půl deváté! Takže to pěkně peče!

Zpět z vrchu jdu oklikou cestou, kterou jsem znal od minule.

Na hotelu jsem před osmou. Váhám, kdy zítra vyrazit na jih. Úplně nespěchám, ale pozdější autobusy jsou pomalé. Jeden rychlý jede v 8:45, tak beru ten. Takže se snažím sbalit většinu věcí večer a o půl desáté jdu spát. Budíček na 6:40. 

28469 kroků.