Anyberry

Sobota 6. července 2024

Mám dnes rezervaci na chatě Dom Planika pod Triglavom. Původně jsem včera chtěl dojít až do sedla Vršič a tím bych to měl docela blízko, ale kvůli sněhu to nešlo. Budu to muset obejít přes údolí. Čeká mě dnes dlouhý den. Bude to mise. 

Vyrážím v 6:07. Není čas ztrácet čas! Takto po ránu je to krása. Slunce prosvítá skrz mraky. Sestup dolů k chatě Tamar jde celkem snadno. Jsem u ní zhruba o půl osmé.

Začínám stoupat z 1100 m do 1800 m do sedla Slatnica a dál k silničnímu sedlu Vršič (1611 m). Stoupání je vždycky trochu makačka.

Teď se potřebuju dostat až dolů do vesnice Trenta. Napadne mě, jestli by třeba nejel autobus, to by mi ušetřilo čas, ale nezdá se, že by zrovna nějaký měl jet. Tak pokračuju dolů po stezce. Teda prve chvíli po silnici a pak se odpojím po cestičce lesem dolů. Je to fajn cesta a brzo pod sebou začnu slyšet divoký potok, ke kterému se pomalu blížím.

V 10:10 dojdu dolů k prameni řeky Soča. Je tu krásná moderní chata. Tady by bylo fajn přespat. Třeba někdy příště.

Jdu víceméně podél řeky až do Trenty. Ají se po cestě koupu. V 11:26 dojdu k minimarketu v Trentě. Kupuju nějaké dobroty. Sice tu je teplo a svítí slunko, ale obloha směrem k horám je celkem dramatická a hory jsou v mracích.

Z Trenty (650 m) budu pomalu stoupat až do chaty Koča na Doliču (2150 m). Asi po kilometru si uvědomím, že jsem si u obchůdku zapomněl opřené hůlky. Ach ach. Vracím se pro ně.

Cesta nahoru je prve velmi mírná po štěrkové cestě. Pak začne pěší stezka, ale pořád jsou to relativně mírné serpentýny, po kterých se dá jít celkem svižně. Pořád jsem v módu, že musím makat, protože dnes musím dojít až pod Triglav. Ale postupně začíná být jasné, že času mám dost. Jak jsem výš, tak je to tu krásné. Už jsem tudy šel opačným směrem v roce 2020. 

Kousek před chatou musím překonat nějaká sněhová pole, ale nic hrozného. 

Tak a teď co dál. Když odsud půjdu přímo na chatu Dom Planika, kde dnes budu spát, tak tam dojdu dost brzo. Je to možná tak ještě hodinu, nebo něco přes hodinu. Hmm, co kdybych to vzal přes Triglav? Původně jsem na něj chtěl vylézt až zítra, ale tohle zní jako dobrá výzva. Čas na to mám. OK, jdu do toho.

V 15:20 už pokračuju vzhůru. Potkávám dost lidí, co sestupuje dolů, ale dojdu i pár lidí, co jdou taky teprv nahoru. Brzo se ocitám v mracích a viditelnost je slabá. Je celkem chladno. Mám to tu rád. Občas se mi trochu odkryje výhled. 

V 16:14 jsem na rozcestí. Píšou ještě hodinu na vrchol. O kus dál začíná celkem jednoduchá ferrata na vrchol. Už abych tam byl, už se mi do kopce moc nechce. Konec se nějak táhne.

V 16:56 jsem konečně na vrcholu. Hurá!! Je tu nějaká skupinka lidí. Fučí a okolo jsou mraky. Stojím na vrcholu potřetí. Poprvé v roce 2014, podruhé v roce 2020. 

O 5 minut později začínám sestupovat po hřebeni. Hřebínek je úzký. V minulosti jsem měl štěstí, že jsem tu byl skoro sám. Tentokrát potkávám několik skupin lidí, ale není to tak zlé, nemusím moc čekat. Ráno by to bylo určitě horší.

Zhruba v 17:30 odbočuju dolů směrem k Domu Planika. U chaty jsem v 17:50. Zvládl jsem to! Mám z toho radost, jak se to dnes povedlo.

Vlezu do chaty. Je tu šíleně moc lidí. Není to úplně příjemné prostředí. No jo, co by člověk čekal pod nejvyšší horou Slovinska. Příště bych asi raději zvolil Vodnikov Dom o kus níž, spali jsme tam v roce 2014 a bylo to fajn. Ale myslím, že teď měli plno. No nic, nějak se s tím popasuju.

Dávám večeři a pak se přesunu na můj pokoj, který je ve vedlejší chatě. Sice je nás tu dost, ale lidé jsou milí a dávám se do řeči s průvodkyní jedné větší skupiny z Chorvatska. Zítra ráno půjdou na Triglav. Popisuju jí svůj výlet a hlavně dnešní den. Líbí se jí to. Říká, že na co normální lidi potřebujou několik výletů, já jsem zvládl za pár dní. Včera jsem byl na Mangartu a dnes na Triglavu a to celé pěšky. Nedělám to pro slávu, ale vždy je fajn, když to někdo ocení.

Dnes to teda byl den. Nebyl v něm adrenalin jako včera, ale pořádně jsem si mákl.

37 km, stoupání 3142 m. Celkem 212 km.