Anyberry

Čtvrtek 4. července 2024

Vstávám v 6:15, i když jsem se teda začal budit už tak 5:30. Snídaně je v 6:30 a je to mega! Spousta dobrých věcí a paní provozní je moc milá a udělá mi míchaná vajíčka. Ne, že bych byl na vajíčka nějak vysazenej. Doma je na snídani nejím. Ale takto na výletě se ta energie hodí.

Vyrážím v 7:29. Prve mě čeká výstup na trojmezí Rakousko-Itálie-Slovinsko. Ani nečekám, že to bude něčím zajímavé. Další cesta v lese. Ale potřebuju se dostat do Julských Alp a toto je logická cesta. 

Přejdu přes železnici, přes řeku, přes dálnici a začínám stoupat. Prve celkem dlouho mírně stoupám po štěrkové cestě v lese. Pak se odpojím na cestičku.

Když mám za sebou skoro 1000 m stoupání, jsem nahoře. Je 9:50. Kupodivu je to tu hezké místo. Z rakouské strany jsou sjezdovky, což je nic moc, ale na jih je krásný výhled na Julské Alpy, které se mi odkrývají. Je tu i hezké posezení. 

Sedím a vegetuju. Je tu příjemný klid. Jsem tu sám. 

V 10:15 zahajuju sestup na jih do Slovinska. Je to celkem v pohodě stezka lesem. Po cestě dolů potkávám překvapivě dost lidí. Skoro dole i nějaké rodinky. 

V 11 jsem ve vesnici Rateče. Tady mám jeden cíl – malý supermarket! Nakupuju nějaké dobroty včetně chipsů. 

Pokračuju dál. Přejdu velkou silnici a ocitnu se v údolí v Julských Alpách! Pomalu stoupám. Ve 12 potkám sportovní středisko se skokanskými můstky. Je to mega velké. Přestava, že z toho někdo skáče, je děsivá!

Je tu parkoviště a celkem dost lidí. Dál vzhůru údolím pokračuje štěrková cesta ještě pár km až k chatě Tamar. Tam dojdu ve 12:45. I tady je dost lidí. Ají jsem si říkal, že bych si dal oběd, ale ty lidi mě odrazují (januše, jak by řekli moji kamarádi z Polska). A stejně ani nemám hlad. 

Čeká mě 1000 výškových metrů na hřeben a pak 800 m dolů na italské straně k chatě, kde dnes budu spát. 

Na mapě je přes hřeben několik cest a tato vypadá jako ta hlavní – na mapy.cz je červeně. No ale hned jak začnu stoupat, tak je jasné, že to nebude snadné. Je to hodně strmé a zarostlé. Takto obtížnou stezku jsem za cely výlet ještě nepotkal. Ale nevadí. Postupuju pomalu vzhůru. Tak od druhé půlky už jsem aspoň ven z vegetace a už je to jen strmé a skalnaté. 400 m pod vrchem dávám delší pauzu. Nikam dnes nespěchám a je hezky, tak se kochám výhledy na protější štíty hor. 

Na hřebeni jsem v 15:40. Výhledy jsou super. Prve jsem si říkal, že si ještě vylezu na vrchol, co je kus dál po hřebeni, ale vypadá to tu všechno dost náročně a i sestup asi nebude zadarmo, tak už na to kašlu. 

Začínám sestupovat. Brzy dojdu 4 Brity, kteří šli na ten vrchol nahoru po via ferratě a teď se vrací zpět dolů. A říkají, že tato cesta dolů je horší než ten výstup. Říkám, že aspoň je to zajímavé. Po cestě je asi 12x úsek s ocelovým lanem. 

Jde to pomaleji a je to náročnější, ale zase žádné velké drama. 

Dole u chaty jsem přesně v 5. (Briti dojdou o hodinu a půl později a vypadají dost vyčerpaní.) Prve zvažuju jít o 600 m výš do bivaku, ale už se mi do toho stoupání moc nechce a když zjistím, že chata je prázdná, tak se rozhoduju zůstat. Budeme tu dnes spát 2. Každý máme svůj pokoj. Ten druhý je Němec, co jde trasu ze Salzburku do Terstu. Už jde 20 dní. 

V 18:30 otevírá kuchyně a objednávám si jídlo a pivo. Po jídle ještě venku jím a vegetuju a píšu blog a kecám s Němcem. Teď je venku už chladno, je 20:21. Sedím uvnitř, dopisuju blog, brzo zaplatím útratu a pak půjdu na pokoj. 

Stálo to celkem 70 eur, za nocleh se snídaní 50, ouch! Možná to je důvod, proč je tu prázdno?

26 km, stoupání 2314 m. Celkem 185 km.