Anyberry

Pondělí 1. července 2024

Snídaně je v 6:30, vstávám tedy v 6:20. Moc dobře jsem se nevyspal, bylo na pokoji hrozný horko. 

Snídaně je dobrá, podobně jako včera. Snídám, balím a v 7:15 vyrážím. Dnes má podle předpovědi celej den pršet. Ale zatím je teda jen pod mrakem. Vyrazím kolem jezírka a pak se vydám vzhůru žlabem, kde je spousta sněhu. Ale není to strmé a neboří se to, takže se po tom dá jít v pohodě. 

Po pravé straně se tyčí nejvyšší vrchol pohoří (2781 m). Vrch je v mracích. Prve jsem si říkal, že v tomto počasí nemá cenu se snažit o výstup. Ale jak tak jdu, tak mi to nedá a odbočím směrem vzhůru. Viditelnost je teda dost slabá. Ale zatím aspoň neprší. 

Jsem na suťovisku a dojdu na rozcestí. Jedna cesta vede přímo vzhůru a druhá víc naokolo. Zkusím prve tu přímou. Moc daleko se nedostanu. Zastaví mě sněhové pole. Pak zkouším druhou cestu. To vypadá lip. Dojdu ke skále. Následuje pasáž po skalce, taková dvojka lezení. A pak začíná via ferrata. Místy je to dost strmé. Ale dá se to. Jsem nervózní hlavně z toho, jestli nezačne pršet. To by moc veselé nebylo. 

Dojdu na konec skály a následuje suťovisko. Jenže po chvíli mě opět zastaví sníh. Jdu tedy dolů. Nevadí. Aspoň jsem to zkusil a zážitek to byl i tak. 

Když slezu zpět pod skalní úsek na suť, tak sotva za pár minut začne brutální krupobití. Dobré načasování! Jsem u sedla. Naštěstí to za chvilku přejde a já začnu sestupovat ze sedla dolů. Po chvíli dokonce začne svítit slunko, tak dávám pauzu na sváču. Je asi 10. 

Pak pokračuju v sestupu a začíná pršet. V dešti dojdu do Valentinalm, kde je restaurace a ubytování. Rád bych se ubytoval. Prší fakt hodně a bude asi celý den. Ale mají plno. Tak si dávám aspoň špagety bolognese. 

Ve 12 pokračuju dál. Prve chvilku neprší, ale pak spustí a pokračuje s pauzou pár minut až do konce dne. Je to nemilé, protože další chata je 18 km daleko a asi 1500 m stoupání. Půjdu v dešti 5-6 hodin. Budu trpět. Ale věřím, že to přežiju. 

Prve dojdu do silničního sedla. Tam je velká zavřená restaurace. Odtud začíná hlavní stoupání. Ještě zkouším kapli, co je tu hned vedle. Vypadá moc hezky, ale bohužel je zamčená. Smutné. Nezbývá mi než zatnout zuby a jít. 

Stezka je teď celkem zarostlá a zůstane to tak až do konce dne. Vidím kulové, ale stoupám. Ve 2 dojdu do lokálního maxima. Je tu hezká chatka, ale taky zavřená. Tady pár minut neprší, tak dávám sváču. 

Pak následuje takový traverz a pak ještě stoupání. Déšť je místy slabší a místy silnější. Jsem ve výšce blízko 2000 m a je tu celkem chladno. Mám triko a bundu (paclite) a je to místy trochu teplotně na hraně. Ještě mám v záloze mikinu, ale tu si nechci oblíkat – pak už bych nic dalšího neměl. 

Je to už v tom dešti dlouhé. 

Pak konečně vidím štěrkovou cestu, na kterou se napojím a která mě snad dovede k chatě. Ale pak zjistím, že je to ještě dál, než jsem myslel. Cestu pak ještě opustím a poslední stoupání je po cestičce lesem a pak ještě kus po louce. U chaty jsem v 17:25. Lidi na mě koukají z okna. Musím vypadat celkem zoufale. Ještě jsem na sestupu blbě uklouzl a roztrhl si goretexové kalhoty. 

Vstoupím do chaty. Nejdřív si dám bundu a kalhoty a boty do sušárny a pak se ubytuju. Je to sympatická menší chata. V pokoji je hezký chládek. Snad se dobře vyspím. 

Sednu si ke stolu v jídelně a čekám na večeři, která bude 18:15. U vedlejšího stolu sedí český pár. Tak různě kecáme. Oni dnes začínají a půjdou asi 2 týdny a skončí v Bolzanu. K večeři je jako hlavní jídlo maso a k tomu takové jako špecle. Je to moc dobré. 

Spát jdu opět kolem deváté. Dneska to byl takovej test mojí odolnosti. A nejsem si jistej, jestli jsem úplně obstál. A taky se mi nějak do batohu dostala voda a byl malinko mokrý spacák. Není mi úplně jasné, jak se to stalo. V batohu mám igelitový pytel a ten jsem pak zkoušel nafouknout a díra v něm není. Takže leda že jsem ho neměl dobře srolovaný nahoře a voda se tam dostala tudy. 

28 km, stoupání 2192 m. Celkem 89 km.