Anyberry

Sobota 29. června 2024

Budík mám nastaveny na 6:30, ale vstávám už v 6. Včera jsem byl úplně KO a dnes jsem krásně odpočatý. Hodinky mi dokonce daly sleep score 99! 

Snídám, balím a v 6:36 vyrážím. To jsem ani nečekal, že se mi to podaří tak brzo!

Venku je hezky a teplo. Doufám, že stihnu vystoupat na hřeben dřív, než začne být hic. 

Prve jdu asi 5 min mezi domy k mostu přes řeku. Přejdu na druhou stranu a začínám stoupat. Prve pár set metrů po silnici s pak už začíná nezpevňená lesní cesta ve smrkovém lese.

První úsek není moc zábavný. Ale asi o půl osmé dojdu k potoku a nějakou dobu se ho pak držím a taky už je tu menší cestička a je to moc hezké. Taky se začínají objevovat borůvčí a takové růžové květy, co často v Alpách bývají. Hřeben už je na dohled. Jsem definitivně ven z lesa. 

Na hřebenu jsem v 9:15. Na druhé straně mám výhled na Dolomity, super. Akorát jsou trochu v mracích. Objevují se lidé a dokonce bikeři. 

Dávám sváču (bageta, avokádo, mňam). Projde kolem mě turistka a má batoh Salomon XA 25, který mám doma taky, a vypadá, že jde celkem svižně. Třeba ji později dojdu – zajímá mě, kam jde. Třeba taky jde přechod nalehko jako já. 

Pokračuju dál. Brzo ze napojím na štěrkovou cestu a pak už je to jen kousek k chatě Sillianerhütte. Je tu celkem dost lidí, velká část na kole. Jen doplním vodu a pokračuju. 

Dojdu tu holku. Je to Italka Giorgia. Ukazuje se, že je to denní turistka – má nějaké ubytko na italské straně. Tu moji hřebenovku jednou taky šla, ale bylo moc sněhu, tak to nedošla celé. Hezky pokecáme, chvíli jdeme spolu a pak na rozcestí jdeme každý jinam. 

Začíná se objevovat sníh. Jsem kolem 2500 m. Začíná ten hřeben být i celkem dramatický. Líbí se mi to.

Prve vylezu na kopec 2678 m, ten je přímo na hlavní stezce. A pak později je tu ještě o kus vyšší Grosse Kinigat (2689 m). Ten není přímo po cestě, je to prý zacházka 1 hodina. Jdu do toho. Je to skalnaté a jsou tu ocelová lana. Kousek pod vrcholem se musí přejít relativně strmé sněhové pole. Ale naštěstí je to ok. Sníh je měkký.

Každopádně je to zážitek a nikdo tu není. Na vrcholu jsem ve 14:13.

Chvilku se kochám a pak sestupuju dolů a napojím se na moji stezku. 

Už se cítím dnes nějakej unavenej, bez energie. Ale asi je to ok. Už mě moc stoupání nečeká, jen tak 200 m. Hlavně budu klesat, to zvládnu. 

Sestoupím z hřebene a ve 14:50 jsem u malé chaty. Vypadá sympaticky, ale ještě je moc brzo. Půjdu do další. 

Sestupuju dál až k jezírku. Tady dávám pauzu.

Pak musím ještě trochu nastoupat a pak pod hřebenem traverzuju až k chatě Porzehütte. Poslední úsek byl hezká alpská krajina. 

U chaty jsem v 17:05. Hned se zeptám, jestli mě dnes ubytují. Ano, hurá. Chata je hezká a celkem velká. Je tu celkem dost lidí. Kupodivu tu na večeři nedělají zasedací pořádek, jak je zvykem na většině chat. Večeře bude v 6, takže se akorát stihnu ubytovat, osprchovat a tak. Sprcha teda stojí 3,50 euro, což moc nechápu, protože jsme v relativní civilizaci – dá se sem dojet autem – a vody je taky zřejmě dost, ale už jsem na to nějak rezignoval. (Ještě minulý rok jsem to z principu odmítal platit.)

Na večeři je prve taková řídká polívka a salát. Obojí si každý nabere sám. Je to ok, akorát bych si k tomu dal pečivo. Na hlavní chod jsem si vybral guláš s polentou a je to dobré. Jako dezert dostaneme na talířku kus tiramisu. Dokonce si pak dám ještě repete. 

Po večeři píšu blog a pak platím. Celé je to 60,50 eur (včetně té sprchy). To ještě není tak zlé. 

Do postele jdu kolem deváté a zalehnu někdy před desátou. Ještě před spaním se chvíli bavím s týpkem, co jde celé Via Alpina (asi 2600 km). Začal před dvěma týdny v Terstu. 

29 km, stoupání 2702 m.