Anyberry

Čtvrtek 25. dubna

Můj výlet se pomalu chýlí ke konci. V pátek jedu busem do Las Vegas (cesta trvá 5 hodin) a v sobotu letím domů! 

Dnes toho moc na práci nemám. Potřebuju dojít na poštu a taky chci vrátit nějaké zboží v REI.

Nasnídám se a pak mě Melody hodí na poštu. Na poště jsem po deváté. 

Pro připomenutí, hned asi 4. den výletu jsem si objednal stan. Ta zásilka doteď někde bloudí. Později jsem si objednal další stan s vidinou, že na mě bude čekat ve Flagstaffu, když sem dojdu po cestě na sever. Tato druhá zásilka se sice neztratila, ale doručení trvalo o hodně dýl, než jsem předpokládal, a už jsem nemohl déle čekat, takže jsem pokračoval dál bez stanu. Teď by tu měl ten stan čekat. Na přepážce se dozvím, že by tu sice měl být, ale nějak ho nemůžou najít. Řeším to s vedoucí pošty. Jdou ho hledat. A po chvíli ho skutečně najdou, hurá! Paní je akorát trochu překvapená, když jí řeknu, že ho ale teda nechci a že ať ho vrátí zpět odesilateli. Mám radost, že aspoň z té druhé objednávky dostanu brzo peníze zpět.

Co se týče první objednávky, paní se dívá na ten můj tracking a kupodivu se zdá, že před pár dny ten balík byl v Oracle, tedy místu, kam jsem ho původně chtěl přeposlat. Paní mi radí, abych tam zavolal a že jestli se tam znovu objeví, aby ho zadrželi. No, to jsem zvědav, co s tím bude.

Později tam volám a dozvím se, že tam ten balík je! Přestože tracking ukazuje, že už je zase ve Phoenixu! A jak to celé dopadlo? Už před časem na jiné poště jsem jim řekl, že až ten balík někdo někde odchytí, tak že ho mají vrátit odesilateli. Ale teď ve Flagstaffu jsem jim řekl, ať ho kdyžtak pošlou strýcovi do Chicaga. Nějakou dobu se nic nedělo. 5. května se na trackingu objevil alert, že systém identifikoval problém s mým balíkem a že zaměstnanci to budou řešit.  O pár dní později to vypadalo, že se balík vrací odesilateli – už byl na Floridě. Ovšem pak to psalo, že je znovu v Arizoně! A 15. 5. mi volá strýc, že balík dorazil k němu do Chicaga! Přitom tracking pořád ukazoval Phoenix. Teď když toto píšu, tak je u strýca sestřenice a na konci července mi snad ten stan doveze do ČR. Konec odbočky.

V 10:15 jdu pěšky zpět domů. Jsou to 3 km a trvá mi to asi půl hodiny. Počasí se horší a trochu i sprchne. Pak jedem s Melody do REI. Tam vracím hedvábnou vložku a podvlíkací kalhoty. Obojí totiž už doma mám. A v REI mají takovou politiku, že člověk může vrátit klidně i použité zboží a vrátí peníze zpět.

Pak už jen vegetuju doma.

5892 kroků.

Pátek 26. dubna

Ráno se prve nasnídáme a pak jdu s Timem na procházku. Je 8:11. Kupodivu je celkem hezky. Na to, že je mu přes 70, tak je Tim dost fit a chodí rychle. Mají to tu hezké. Tim říká, že jsem asi první host, který se šel projít po okolí. Protože většina hostů jsou hikeři na Arizona Trail a je celkem pochopitelné, že když se na trailu někde zastaví, tak nemají potřebu si přidávat ještě další kilometry.

Ujdeme skoro 8 km a jsme zpět doma. Ve 12 mi jede bus do Las Vegas, takže mám čas se sbalit a pak ještě chvíli vegetovat. Pak mě odvezou do centra na bus. Je čas se rozloučit. Díky za všechno, bylo mi tu s váma dobře a věřím, že se sem někdy vrátím!

Cesta je ok, akorát dlouhá. Místy docela slušně lije. Do Las Vegas přijedeme se zpožděním, pár minut před šestou večer. Místním busem jedu do svého hotelu, který je kousek bokem od Las Vegas Strip – ulice, kde jsou všechny ty hotely a kasína.

Ubytuju se a pak se jdu projít ke Sphere neboli Kouli, což je atrakce, která přibyla do Las Vegas relativně nedávno. Celá obří koule je jeden velký displej zvenku i zevnitř. Věřím, že by mohlo být fajn se podívat dovnitř, ale časově mi to nevychází. Mají tu nějaký program v 6 a pak až v 9. Ten dřívější čas bych nestihl, anebo jen těsně, a ten pozdější čas je pro mě tak čas jít spát.

Mimochodem, kdybych řešil odlet z Las Vegas někdy v budoucnu, tak by se vyplatilo naplánovat to na všední den, protože o víkendu stojí hotely několikanásobně víc peněz. Všechny ty normální hotely na stripu o víkendu stojí minimálně 200 dolarů. Já jsem platil něco přes 3000 Kč a byla to jedna z nejlevnějších možností.

Večer si dám jedno pivo v restauraci v mém hotelu a pak trochu lituju, protože se tu kouří a oblečení pak smrdí od kouře.

Během večera dokonce prší, ale zítra už má být zase hezky. Myslím, že v Las Vegas často neprší.

Spát jdu asi někdy mezi devátou a desátou.

16339 kroků.

Sobota 27. dubna

Ráno vstanu a jdu na snídani v hotelu. Platí se extra. Pak se jdu projít na Las Vegas Strip. Už jsem tu kdysi byl a pořád je to stejnej bizár. Las Vegas je symbol všeho, co je ve světě špatně. To město by ani nemělo existovat – je tu všude okolo poušť. Vodu berou částečně z Colorado River (která má té vody rok od roku míň) a částečně z vrtů.

Projdu falešné Benátky a vrátím se na hotel, kde pobalím věci a pomalu se chystám na letiště. 

Trochu se mi komplikuje cesta zpět. Měl jsem letět v 16:39 z Vegas do Dallasu a pak do Londýna a nakonec do Vídně. Ale přišel mi email, že let z Vegas bude o pár hodin zpožděný, tak jdu na letiště už před polednem s nadějí, že mě snad dají na nějaký dřívější let, protože jinak bych nestihl přestup v Dallasu.

Na letišti to jdu řešit na přepážku a skutečně mě dávají na dřívější let, který je ale taky opožděný, takže to vyjde skoro jak ten původní. Můj nový let měl letět ve 13:58 a nakonec letíme až před čtvrtou.

Let z Dallasu je nakonec taky opožděný, takže mám na přestup spoustu času. Na tomto transatlantickém letu se mi podaří zabrat celou trojku sedadel, což je fajn.

17196 kroků.

Neděle 28. dubna

Trochu drama nastane v Londýně, kde mám po výstupu kontaktovat zaměstnankyni aerolinky a ta už má připravený seznam lidí a jejich přestupů a říká mi, ať běžím, že to stíhám. Tak teda běžím. Ale nakonec se ukáže, že i tento let je zpožděný, takže jsem běžel zbytečně.

Už jsme v letadle a čekáme a čekáme. Prve jsme měli nějaké technické potíže. A když se vyřešily, tak jsme přišli o náš slot, takže jsme museli čekat dál. Nakonec vzlítáme asi o hodinu později a tím pádem nestihnu vlak a místo toho pojedu busem, který je nějaký pomalý a do Brna se dostanu o hodinu později, než jsem plánoval – až ve 23:30. Doma jsem tedy před půlnocí a tímto můj výlet končí.

4731 kroků.