Anyberry

Pátek 5. dubna

Dneska mám kratší den. Dojdu k silnici a odtud dostopuju do města Payson, kde mám zamluvený pokoj v Payson Inn. Už se těším. Stop do Paysonu prý někdy může být obtížný, je to relativně daleko a na rychlostní silnici se lidem nechce moc zastavovat. Nabízela se možnost tuto zastávku vynechat a jít rovnou do Pine, jenže v pátek večer má pršet a já nemám stan, takže mi to takto pěkně vychází.

Moc jsem se nevyspal. Celou noc šíleně fučelo a k tomu byly nárazy větru. Prve jsem myslel, že budu mít trochu závětří, jenže pak se vítr stočil. Uprostřed noci jsem se pak přešteloval tak, abych byl nastavený nohama proti větru, protože poryvy se mnou lomcovaly do strany. Trochu to pomohlo, ale i tak jsem moc nespal.

Vstávám okolo šesté. Aspoň že mi v noci nebyla zima. Sbalit věci v tom větru je oříšek.

V 6:45 vyrážím. Pokračuju po prašné cestě, co vede po hřebeni. Půjdu po ní několik hodin. Je chladno a stále fouká.

Asi po půl hodině už jsem mimo hlavní hřeben a i tady fouká, ale míň. Potkávám stan, ve kterém zrovna vstává jeden pár. Tak chvíli kecáme. Pak pokračuju dál.

Dávám pauzu na snídani a pak mě akorát dojde borec, co jsem s ním před chvílí kecal. Tak jdem pak chvíli spolu.

Jdu rychleji, takže se odpojuju a pokračuju sám. Tahle pasáž má sice výhledy, ale i tak je to po silnici trochu nuda.

V 10:20 jsem konečně na cestičce, která začíná klesat do údolí. Tady se pak vlním kolem řeky. Je to celkem fajn, ale už počítám kilometry k silnici. Dojdu k ní ve 13:18.

Začínám stopovat. Prve na jednom místě. Pak se přesunu o kus dál. Po 35 minutách mi staví sympatickej Ukrajinec v tažným pickupu. Anglicky uměl trochu hůř a omlouval se za to. Ve Státech je rok a 4 měsíce a vozí po USA auta na přívěsu. Předtím žil v Polsku.

Hodil mě až k mému motelu. Je tu pěkná kosa. Udělám check-in a ve 14:51 jsem na pokoji. Hurá! Mám volno! Až na to, že moc ne. Jsem ve stresu, že nic nestíhám. Musím dohnat skluz se zápiskama a s výběrem fotek. A taky samozřejmě nakoupit. A taky se stavím do bežeckého obchodu podívat na boty. V mojich se zvětšuje díra, co tam asi 5. noc vykouslo zviřátko.

Takže prve boty. Paní je moc milá. Kupuju opět Altra Lone Peak, tentokrát verze 7. Měla jediný pár a větší velikost, než jsem chtěl, ale prý je nový model o trochu menší a kupodivu to fakt sedělo.

Pak jdu do Walmartu nakoupit a po cestě se najím v Chipotle – poprvé v životě. A dostanu mega porci a je to fakt dobrý! A levný! Akorát jsem řekl, že to chci pálivý a bylo to pálivý fakt mega, ale nestěžuju si.

Pak jsem nakupoval. Měl jsem pocit, že jsem toho na 3 dny koupil šíleně moc. (Ale dopadne to tak, že to skoro všechno sním.)

Zpět na pokoji jsem byl po sedmé. Něco jsem ještě pojedl a pak psal zápisky a asi o půl desáté šel spát. Zítra se chci co nejdřív dostat zpět na trail.

29 km, stoupání 813 m, klesání 1497 m. Celkem 643 km.