Anyberry

Úterý 2. dubna

V noci jsem byl dost vzhůru a nad ránem jsem se přestěhoval na rovný plácek o kus vedle. Ale i tak se cítím odpočatý a hodinky souhlasí.

Dnes mi to všechno trvá trochu dýl, protože mám všechno mokré. A spodek spacáku je přimrznutý ke žďáráku. To už se mi stalo několikrát. Znamená to, že mrzlo. Ale zima mi kupodivu nebyla. Slunko už vychází, ale než to uschne čekat nebudu. Vyrážím v 7:26 a vysušit věci budu muset až později.

Prve sestoupím do dalšího údolí. Je to tu rozlehlé. Všechno je zelené.

V 11:33 dojdu na trailhead, kde se dá dostat do města Superior, ale tuto zastávku vynechavám – jdu rovnou k Roosevelt Lake. Je to z Kearny celkem 81 mil a půjdu to 3 nebo 4 dny. Když půjdu každý den až do konce výletu 20 mil denně, tak to tak akorát zvládnu, anebo mi bude den chybět. Takže by se hodilo pár dní ještě nahnat. Jenže 81 mil za 3 dny je dost. Pak zjistím, že v pátek má zase pršet a to je další důvod přidat do kroku – bylo by nejlepší dojít do té doby až do Paysonu, což znamená od jezera ještě dalších 40 mil. No takže by to chtělo dnes ještě ideálně něco nahnat, ať toho zítra není příliš. Ale to se moc nepodaří.

Ve 12:23 potkávám u potoka Crushe. Už jsem ho pár dní neviděl. Byl v Superioru.

Odpoledne stezka furt překonává potok tam a zase zpět. Prve se mi daří zůstat suchý, ale pak to vzdávám a jdu v teniskách přímo vodou. Je to hezké údolí. Těch brodů je fakt hodně.

Na konci údolí začíná stoupání. Až nahoru už to dnes nestihnu. Dojdu skoro nahoru a tam najdu hezké místo s výhledem a zakempím. Problém je, že je tu dost větrno. Není to žádná tragédie, ale jsem navíc nohama po větru, takže mi fouká do spacáku.

43 km, stoupání 1512 m. Celkem 527 km.