Anyberry

Středa 27. března

Dnes se konečně vracím na trail! Řekl jsem včera Waynovi, že bych chtěl vyrazit v 6:15. Budík mám na 5:30. Snídáme. Asi v 6:05 vyrážíme. Výhledy z auta jsou hezké.

Jsme na místě – v Molino Basin. Tady mě v sobotu dopoledne nabírala Betsy. V 6:42 vyrážím.

Čeká mě dnes výstup do 2300 m do horské vesnice Summerhaven, která je pod horou Mount Lemmon (2600 m). Ale na stoupání si ještě pár hodin počkám.

Prve stezka vede zvlněným terénem. Potom dokonce klesnu o kus níž, než jsem startoval. Všude je hodně vody. U pár potoků mám problém přejít suchou nohou. Podaří se to tak napůl.

Někdy dopoledne dojdu Lucku a Filipa alias Goldilocks a Chicken. Už jsme se jednou minuli a s Filipem už si od včerejška píšu. Zrovna měli pauzu na svačinu a pak pokračujeme spolu.

Začíná hlavní stoupání. Nějak se stane, že jdeme hodně rychle. Možná je to moje vina, protože jsem prve šel vepředu já, ale asi jsem měl pocit, že mi šlapou na paty, těžko říct. Takto zhurta jsem tu ještě nestoupal! Tep jde nahoru, ale jinak se cítím dobře. Zdá se, že nemoc už polevila.

Lucka s Filipem jsou zvyklí hodně zastavovat a všechno dokumentovat. Ají je to živí, nebo teda minimálně Lucku. Docela je to zajímavý, jak to v malém českém rybníčku může fungovat, ale zřejmě jo! Zní to jako fajn job.

Během stoupání potkáváme další hikery. Kanaďana, co jsem ho už někde potkal, ještě s nějakou holkou. Je to tu hezký. Jsou tu takový oblý skalky.

Asi o půl druhé postupně začíná sníh. Jsme ve výšce asi 2200 m a hlavní výstup máme za sebou. Dojdeme na rozcestí. Buď můžeme pokračovat po hlavní stezce a jen se trochu vlnit kolem stejné výšky a pak dojít do Summerhaven. Anebo to vzít po hřebeni až na vrchol Mount Lemmon. Volíme druhou možnost. Přijde nám, že to bude zajímavější.

Pokračujeme tedy ve stoupání. Jdu první. Jak tak stoupám a postupně přibývá sněhu, tak si uvědomuju, že abych stihl obchod v Summerhaven, který zavírá v 5, tak to abych sebou hodil! Takže se nezastavuju a pokračuju výš a výš. Ve sněhu nejsou žádné stopy a je to namáhavé.

O půl 4. jsem v podstatě nahoře. Výhled do pouště pode mnou je bomba. Dávám konečně pauzu na sváču. Docela mi mrznou chodidla, jak jdu pořád sněhem. Při pauze trochu přijdou k sobě.

V 16:19 dojdu na asfaltku. Asfaltka je suchá. Hurá, jsem vysvobozen! Ale ne na dlouho. Po pár stech metrech usoudím, že silnice si zbytečně zachází a pokračuju dál po sněhu. Tady ale stezka už začíná klesat a dá se v tom běžet a klouzat se dolů. Jde to raz dva.

V 17:07 jsem u obchůdku v Summerhaven a mám tedy velkou rezervu. Kupuju pár drobností, mj. hummus a avokádo, a beru něco z hikerboxu.

Pak jdu o kus dál k poště. Tady by mělo jít spát uvnitř ve vytopeném prostoru, kde jsou poštovní schránky. Už jsou tu nakvartýrovaní 2 starší hikeři a jedna hikerka. Je tu smrádek, ale teploučko. Bylo by tu pro mě místo, ale přijde mi to dost stísněné. Použiju to jako zázemí, ale ustelu si venku na zápraží. Je chladno, ráno by měly být 3 stupně. To bych mohl zvládnout.

Naproti je v komunitním centru z venku přístupný záchod a tam jsou ubytování další 3 hikeři.

V 17:50 dojdou k poště Lucka a Filip. Chtějí nakoupit. Posílám je do obchodu. Na poště spát nebudou. Půjdou ještě tak hodinu pěšky.

Zjišťuju, že moje powerbanka je mrtvá. Jako úplně. Ani ťuk. To je dost nemilé. Jdu zpět k obchodu, kde je venkovní zásuvka a nabíjím mobil. Zkouším i powerbanku, ale fakt nic.

Večer se snažím to nějak řešit. Nerad bych zítra stopoval zpět do Tucsonu. Nakonec se domlouvám s hikerem, co spí na poště, že mi dá svoji starou, co chtěl poslat domů. Prý funguje dobře, ale trvá celou noc ji nabít. Dávám ji tedy nabít na záchodě přes noc. Je úplně prázdná.

Okolo osmé jdu spát. Dnes to teda byl den! Bylo to na sněhu super. Asi nejhezčí den zatím. A kupodivu se necítím unavenej. Asi pomohl ten několikadenní odpočinek.

38 km, stoupání 2268 m. Celkem 311 km.