Anyberry

Úterý 26. března

Dneska je poslední volný den. Zítra už se vracím na trail. Píšu si s několika lidma a taky sleduju zprávy na fb skupině a vypadá to celkem OK. Pár lidí už přes Mount Lemmon od bouře přešlo. Sníh je prý měkký.

Snídáme v 7. Pak zase dlouho kecám s Waynem. Tentokrát trochu o politice, trochu o covidu, o klimatické změně, o jaderných elektrárnách a tak.

Kolem 11. se vydám do města. Jedu místním autobusem. Hromadná doprava je tu od covidu zadarmo. Ale možná se to brzo změní. MHD tu má jiný vibe než u nás. Jezdí v ní divní lidé.

Vystoupím skoro v centru a projdu si ulice s obchody a kavárnami. Je to centrum celkově dost malé.

Pak jdu zpět po trase tramvaje k univerzitnímu kampusu. Po cestě se zastavím na mexické jídlo a zmrzlinu. Zvolil jsem střední velikost a je toho mega. Telefonuju s K.

Pak se přesunu do kampusu, tam ještě chvíli sedím a dál telefonuju a pak jedu busem zpět dom, tentokrát po jiné paralelní hlavní silnici. Zastavuju u obchodu Whole Foods, který je nejblíž domovu, a nakupuju jídlo na zítra. Je to dost drahý obchod. Za nákup dám 28 USD.

Pak jdu dom a tam už je Hannah i Billie – obě dcery (třetí žije v Kansasu). Billie telefonuje s manželem, který dělá PhD v New Yorku. Pak se s ním bavím i já – věnuje se deep learningu. A pak kecám s Billie. Chodí do 3 sborů, ukazuje mi noty.

Pak večeřím těstoviny s pestem a sandwich. A pak se koukáme na Bourne Supremacy! Měl jsem ty filmy rád. Je to už 20 let staré! Matt je takový mladíček! Je fajn si to připomenout.

Po filmu se loučíme a jdem spát – zítra Wayne a já vstáváme brzo. Teď je 21:38 a dopisuju blog v posteli.

10383 kroků.