Anyberry

Pátek 22. března

Včera jsme se s DJ shodli, že nás čeká dlouhý den, takže by bylo fajn vystartovat tak v 6:30. Musíme totiž přejít celou horu Mica (2627 m) a sejít dolů na druhou stranu. Bude to asi 1800 m stoupání.

Vstávám tedy před šestou a v 6:32 vyrážím. Začátek je velmi mírný, ještě bude chvíli trvat, než začne stoupání. Všude kolem jsou ty super mega velké kaktusy, je to bomba.

V 7:45 dojdu k potoku a je tu spousta vody a bazénky a úplně to láká ke koupání. Tak zastavuju a provedu koupel. A taky suším spacák a žďárák. V noci překvapivě mírně mrzlo a z nějakého důvodu jsem měl zevnitř bivaku šílenou kondenzaci.

Mezitím přijde DJ. Pokračujeme pak spolu. Má mnohem větší batoh, tak jsem předpokládal, že mu to do kopce půjde pomaleji, ale opak je pravdou. Za chvilku se ujme vedení a nestačím mu. Ale vždy na mě počká. Stezka se mi líbí. Začíná to být čím dál víc skalnaté.

Kolem jedenácté konečně dojdeme do prvního ze dvou kempů v parku – Grass Shack. Je tu velký potok, nabíráme vodu a pak svačíme.

Během svačiny projde borec s velkým batohem. Je tu jen na pár dní. Posilněn pokračuju dál, tentokrát sám – DJ ještě jí. Už se dnes nepotkáme. Mám za sebou 800 m stoupání a zbývá dalších 1000. Slunko pěkně peče. Jde mi to celkem pomalu. Většinou nejdu víc jak 450 m/hod. Naštěstí začíná přibývat stromů a s nimi i stín. Hned se jde o trochu líp. Ale i tak je to stoupání dlouhé a náročné.

Po cestě dojdu toho hikera, co kolem nás předtím prošel a taky potkám rangera, tak s ním chvilku kecám. Jeho pochůzka po hoře trvá 4 dny.

Jinak stoupám bez zastavení a zastavuju až kousek před Manning Campem u potoka. Je 13:23. Doplňuju vodu a jím tyčinku.

Ve 13:42 procházím kolem kempu. Už mi zbývá jen asi 300 metrů stoupání. Naštěstí to není moc strmé a je tu hezký borovicový les. Potkávám srnky.

Dojdu na rozcestí a pak už je to jen pár minut na vrchol Mica Mountain (2627 m). Hurá, jsem na vrcholu! Je 14:28. Moc se tu nezdržuju a zahajuju sestup na druhou stranu hory. Jsou tu úseky se sněhem, ale trvá to jen pár set výškových metrů.

Při sestupu potkám dva hikery. Po chvilce konečně zastavuju na svačinu. Začínám přemýšlet, co budu dělat s tím počasím. Zítra večer se má výrazně ochladit a přijdou srážky. Jenže já jsem chtěl zítra jít v nižších polohách a v neděli potřebuju přejít další horu. Co budu dělat? Borci mají na 2 noci zamluvené ubytko v Tucsonu, kde to přečkají. Koukám na možnosti. Všechno šíleně drahé, třeba 4000 Kč za noc. Tak se podívám na stránku AZT, kde jsou vypsané kontakty na trail angels. Volám Betsy. Vysvětlím jí situaci. A ona že jasně a že zítra v 10 ráno už vyzvedává jednu holku v Molino Basin, ale že to mám asi daleko. Koukám na mapu. Je to asi 25 km a teď je 17 hodin a v 7 je tma. Jo, to zvládnu. Zítra v 10 tam, platí! Mám plán!

Přidám do kroku a snažím se ještě dnes co nejvíc přiblížit k zítřejšímu cíli. Z kopce to jde dobře. První 3 km dám pod 10 min/km. Pak končí klesání a zvolním. Vlastně bude asi lepší jít normálním tempem. Můžu jít kdyžtak chvíli po tmě. Není kam kvaltovat. Navíc je úplněk, takže bude světlo. Krajina je teď mírně zvlněná. O trochu dřív jsem si do sklínky připravil instantní bramborovou kaši, tak ji teď za chůze jím. Není to vůbec špatné!

Když už je šero, někdy po sedmé, tak zastavuju a nacházím celkem hezký plácek na spaní. Ustelu si, připravím si ovesnou kaši na ráno a asi v 7:35 jsem ve spacáku. Je dnes krásně teplo. Spacák mám rozepnutý. Večer ještě slyším v dálce někoho dělat rámus se čtyřkolkama (asi), vidím i světla. Ale pak to utichne.

Dnes to byl teda den! Asi nejnáročnější a taky nejhezčí.

42 km, stoupání 2061 m. Celkem 257 km.