Anyberry

Pátek 15. března

Budík mám nastavený na 6:30, ale během noci se víckrát budím a přemýšlím, na co nesmím ráno zapomenout. Měním taky budík na 6:20.

Budík mě v 6:20 budí. Vstávám, přebalím věci – spacák tlačím do vaku a hned je v batohu spousta místa.

V 6:45 vyrážíme na letiště. Doprava je skvělá, takže jsme tam hodně brzy – tak 7:20. Ale lepší dřív než pozdě. Letí mi to 10:05, takže mám spoustu času. Udělám check-in a pak jdu přes bezpečnostní kontrolu.

Po cestě na letiště jsem měl 2 koblihy a banán (díky, strýcu!), ale uvnitř neodolám McDonaldu a futruju se. Ají to bylo potřeba, protože let má 3,5 hodiny a jídlo se nepodává.

Vzlítneme včas, sedím v uličce, všechno jde jako po másle. Začnu koukat na dokument o Y2K a pak na mě jde spaní, tak si trochu zdřímnu.

Jak přistaneme, tak hned píšu Gabrielle, která mě má vyzvednout. Je 11:55. Brzo jsem venku na ulici a ve 12:25 nasedám do auta, ve kterém kromě Gabrielle už sedí Girly Girl a Joe – dva hikeři, kteří se taky chystají na AZT. Je to super se potkat se svýma lidma. Bavíme se o trailu a tak. Girly Girl má už za sebou PCT a CDT.

Zaparkujeme kousek od letiště a tam čekáme, až přistane poslední pasažér – Paul. Jak ho naberem, tak jedem na jih do města Sierra Vista. Girly Girl má v plánu začít trail ještě dnes, Paul a Joe až zítra. Já pořád váhám. Dneska hrozně fučí a začíná se výstupem do 2800 m a tam bude fakt kosa a poryvy až 70 km/h.

Vyhazují mě u Walmartu v Sierra Vista. To jsem ještě rozhodnutej nakoupit si a pak pokračovat na start. Jenže jak vlezu dovnitř, tak si uvědomím, že tady strávím nejmíň hodinu. Je to mega velký. Je 15:15, to bych se na trail dostal tak v 5 a v 7 je tma. A ještě bych zdržel i Girly Girl. Volám tedy Gabrielle, za pár minut je opět u obchodu, beru si batoh a loučím se. Našel jsem si ubytko asi 2 km odsud.

Nakupuju. Trvá mi to fakt dlouho. A stejně si nejsem úplně jistý tím svým výběrem. Na cold soaking mám ovesnou kaši a instantní nudle. Jsem na to zvědav. Taky kupuju lepší propisku na sudoku a chybějící kabel na nabíjení sluchátek.

Pak jdu na ubytko – Knights Inn. Hodně fučí a zezačátku i malinko prší. Kupodivu vedle silnice vede celou dobu chodník. Ale jinak to tu pro chodce není stavěné. Všechno je hrozně roztahaný. V dálce vidím zasněžené hory. Tam zítra půjdu.

K ubytku dojdu v 17:30. Ubytuju se, pak se najím. Pak se snažím domluvit odvoz na zítra ráno. Přidám se k Joeovi, takže musím být 7:30 u něj. Jsou to asi 2 km.

Jde na mě únava, tak před osmou jdu na kutě.

7484 kroků.